Jak zpomalit časoběh

 

Většina z nás má zkušenost s tím, že když chce, aby čas ubíhal rychle, tak se jakoby schválně nekonečně vleče a obráceně, když chceme, aby se zastavil, tak letí jako splašený.

Plynutí času je relativní.

Přesto se zdá, že vnímání rychlosti plynutí času je něco, co můžeme do určité míry ovlivňovat. Většinou tak činíme nevědomě, ale můžeme na něj působit i vědomě.

Negativní pomalé plynutí času

Ještě za socialismu, těsně před revolucí, jsem ve svojí první práci musel trávit značnou část pracovního dne vykazováním toho, co jsem dělal nebo toho, co plánuji dělat. Zprávu o činnosti jsem datloval na psacím stroji přes kopírák, aby se mohly zakládat i kopie zpráv. To víte, kopírky ani tiskárny tehdy ještě nebyly běžné. Největší technickou vymožeností byl cyklostyl, nepříliš povedený předchůdce dnešní kopírky s mizernými výstupy kopií s rozpitým písmem. Ta práce mi připadala absolutně zbytečná a nesmyslná a čas se vlekl neskutečně pomalu. Tahle práce nepráce mě neuvěřitelně psychicky vyčerpávala a vysávala ze mě veškerý život. Myslel jsem, že se snad nedočkám konce pracovního dne. Tenkrát jsem ještě netušil, že za dalších deset let budu muset podobným způsobem reportovat, byť v elektronické formě, o výsledcích, těch dosažených i plánovaných, jako manažer české pobočky americké nadnárodní firmy. Velkou část pracovní doby jsem trávil „interním prodejem“ našich výsledků mateřské firmě – prokazováním toho, co jsme udělali a plánováním toho, co hodláme udělat pro to, abychom měli příští kvartál ještě lepší výsledky.

Kdo zažil práci, kde si musel většinu pracovní doby pouze odsedět nebo vykonávat nějakou nezáživnou činnost postrádající smysl, tak mi asi potvrdí, že takový pracovní den je nekonečný. „Práce“ spočívající v čekání na konec pracovní doby je hotové utrpení. Vteřinová ručička jako by se na každé vteřině zasekla na malou věčnost. Právě už podesáté kontrolujete čas a zjišťujete, že uběhly teprve tři minuty.

Dělejte něco nudného, nezáživného, a nejlépe ještě nesmyslného, a čas se vám povleče tak pomalu, že to bude k nevydržení.

To je jeden způsob, jak čas zpomalit. O ten však většina z nás asi nestojí.

Zákeřný paradox pomalu plynoucího dne plného nesmyslné práce, nudy nebo rutiny spočívá v tom, že den strávený v takové práci se sice táhne jak nudle, ale deset let takového pracovního života vám uteče o to rychleji. Dny se vám budou zdát dlouhé, byť nudné k uzoufání, ale roky se vám budou jevit jako ultra krátké. Navíc budete mít pocit totálně promarněného času.

Druhým extrémem je celodenní, hektický pracovní zápřah. Do práce odjíždíte kolem sedmé, a přestože oficiální pracovní doba je do pěti, nikdo jí nedodržuje. Ve vaší firmě totiž vládne kultura přesčasů, byť mnohdy neefektivních a neproduktivních. Odejít před sedmou večer nebo dříve než šéf, se považuje pomalu za drzost. Máte už snad všechno hotové? Ne? Tak jak to, že se chystáte domů?

V tomto případě vám bleskurychle budou ubíhat nejenom roky, ale i pracovní dny. Pár let uběhne jako nic. Budete mít pocit, že čas pádí přímo tryskem a že ten pravý život vás nějak míjí. To už je lepší dělat alespoň něco, co vás baví, že?

Ale šlo by čas nějak zpomalit a zároveň se přitom cítit dobře? Ano, alespoň si to myslím. Tady je pár tipů jak na to.

Dělejte věci vědomě

Většinou si to ani neuvědomujeme, ale hodně činností děláme jaksi mimoděk, automaticky, a tím se o mnohé ochuzujeme. Při čištění zubů myslíme na to, co si dáme k snídani. U snídaně myslíme na to, co dnes budeme dělat v práci. V práci myslíme na to, co budeme dělat odpoledne nebo večer, a pak, když bychom měli odpočívat a bavit se, myslíme na to, že zítra zase budeme muset do práce. Nikdy tak naplno neděláme to, co zrovna děláme a čemu se momentálně, tak trochu nepřítomně, spíše jako ve snu, věnujeme či spíše nevěnujeme. Celou dobu jsme tak vlastně mimo přítomný okamžik a naše myšlenky se zabývají budoucností, která ještě nenastala nebo minulostí, která je již… přesně tak – minulostí. Nežijeme přítomností, rok pak uběhne jako nic a my máme pocit zmaru a zbytečnosti. Zase uběhl další rok a my jsme se svým životem opět nic pořádného neudělali. Řešením je provádět každou činnost vědomě, plně zapojeni.

Ruku v ruce s vědomou aktivitou jde i zaměření pozornosti na danou věc. S tím také velmi často souvisí nutnost pomalejšího provádění dané činnosti.

Zpomalte se

Úplně ve všem. Začněte pomaleji a vědomě jíst, chodit a klidně i mluvit. Budete-li pomaleji a zúčastněně provádět veškeré pohyby a činnosti, zklidníte svoji mysl, zůstanete plně zapojeni v přítomnosti a plynutí času se také zpomalí.

Zpomalte se i při přemísťování z místa na místo. Občas místo autem jeďte na kole, místo jízdy na kole se proběhněte, místo běhu se jen projděte, místo chůze se jenom zastavte a rozjímejte nad nesmrtelností chrousta.

Zarámujte si své zážitky a krásné životní okamžiky

Jako děti jste zpočátku zažívali všechno poprvé, ze všeho jste byli plni nadšení. Všechno bylo nové, intenzivní, skoro vše jste prožívali naplno, tady a teď. A všechno, co je poprvé, se také mnohem snáz ukotví a zarámuje v paměti než to další, již všednodenní, co následuje. První školní den, je prostě první školní den, stejně jako první pusa. Abyste si v paměti zachovali i jiné chvíle než ty s heslem „poprvé“, tak si vědomě rámujte a ukotvujte v paměti všechny příjemné chvíle a prožitky a čas se vám trochu zpomalí. Vyfoťte si úsměv vašeho dítěte nebo krásný pohled do krajiny nejenom svým foťákem, ale vědomě si jej uložte i do své paměti. Spojte svoji mysl, své smysly a emoce a řekněte si:

„Tuhle chvíli, tenhle pocit, tu vůni, ty emoce, ten pocit lásky a bezpodmínečného štěstí si budu pamatovat, abych si je mohl vždycky kdykoliv znovu vyvolat.“

Můžete si psát i deník nebo občasník, kam si budete zaznamenávat vaše zážitky, významné životní okamžiky a pocity, které s nimi máte spojené.

Takovéto chvíle si však musíte také vědomě a cíleně připravovat a pěstovat. Objevovat, poznávat a zakoušet nové, což často znamená vystoupit ze své zóny pohodlí. Také to znamená dělat v životě to, co vás naplňuje a baví, trávit svůj čas ve společnosti lidí, se kterými je vám dobře a kteří jsou vám nejbližší. Váš život pak přestane být jednolitou šedí a místo rozplizlého, nevýrazného toku času, který vám protekl mezi prsty, se stane sbírkou krásných vzpomínek, které si budete hýčkat a oživovat ve své paměti.

Zjednodušte svůj život

Čím větší máte ambice, čím více toho chcete mít a vlastnit, tím hektičtěji a rychleji bude váš život plynout.

Je dobré vědět, že luxusnější auto, větší dům ani více peněz vás šťastnějšími neudělá. Jakmile pokryjete své základní potřeby, jakmile vám peníze poskytnou trochu svobody, tak další hromadění majetku vám bude velmi pravděpodobně ve štěstí spíše bránit. Ani si nemusíte všimnout toho, kdy se peníze, původně váš prostředek k dosažení cílů, stanou cílem samy o sobě. Honíte se za chimérou úspěchu a bohatství, abyste pak jednoho dne zjistili, že to byl promarněný čas, který jste mohli věnovat sami sobě, svým zájmům, svým nejbližším a něčemu smysluplnějšímu. Čas letí jak šíp a než se stačíte vzpamatovat je vám šedesát, sedmdesát a konec vaší životní pouti se pomalu, ale jistě blíží. Teprve pak si možná uvědomíte, že vám vlak toho skutečného, pravého a naplněného života ujel, a že další už nejede.

Možná znáte příběh o rybáři a podnikateli. Podnikatel vidí rybáře, který jen tak nečinně a spokojeně odpočívá na břehu moře, a začne mu dávat dobře míněné rady. Jak by prý mohl, kdyby jen tak nelelkoval, zvýšeným úsilím postupně proměnit své rybaření na úspěšné podnikání. Nespokojit se s málem, ale nalovit více ryb a pak prodávat přebytky. Za získané peníze nakoupit více lodí, najmout posádky a postupně vybudovat celou rybářskou flotilu. Sice by ho to stálo spoustu času a úsilí, ale potom, za mnoho let, by si v klidu mohl užívat svého bohatství. Místo něj by pracovali jeho zaměstnanci a on by se pak klidně mohl celé dny válet na pláži. Rybář s mírným úsměvem pohlédne na podnikatele a odvětí: „A co myslíš, že právě teď dělám“?

Proto je občas dobré se zastavit a říct si: „Opravdu chci tohle dělat? Co z toho budu mít? Čím to, kromě vyššího čísla na mém bankovním účtu, také obohatí můj život, životy mých nejbližších a ostatních lidí?“ Prostě, než se člověk do něčeho pustí, tak by měl, byť to zní tak trochu morbidně, začít myšlenkou na smrt a v duchu si vizualizovat bilancování vlastního života na smrtelné posteli.

Omezte všechny technologické a komunikační vymoženosti

Již víme, že všechny „šetřiče“ času, náš čas paradoxně zároveň urychlují a přispívají k větší hektičnosti našeho života.

Změňte prostředí

Přestěhujte se nebo se alespoň občas přesuňte do klidného místa, které je co nejblíže přírodě, nejlépe do přírody samotné. Do míst, kde nepanuje diktát výkonu a efektivity, kde čas plyne jinak, pomaleji. Od té doby, co bydlíme na samotě, se náš tok času krásně zpomalil.

Pomalé plynutí času jako luxus

Pomalé plynutí času je dnes luxus, za kterým se jezdí na dovolenou. Horská chata, pobyt ve tmě, salaš nebo lesní srub bez signálu a bez možnosti připojení k internetu začínají být v kurzu.

Přesto mnozí lidé dokonce i na dovolené stále někam spěchají. Je přece třeba být co nejefektivnější, co nejvíc toho stihnout a vidět, že? „Postnout“ selfie na sociální síť, aby bylo vidět, že jsme tam byli, a rychle na další místo. Nebo je lepší vidět toho méně, ale věnovat poznání daného místa více času, mít z cestování hlubší prožitek a vychutnat si kouzlo okamžiku?

Vědomě plýtvejte časem

Jeden z dalších paradoxů ohledně vnímání rychlosti plynutí času spočívá v tom, že abychom mohli náš čas zpomalit, musíme se znovu naučit jím, v určitých situacích, velkoryse plýtvat a přestat se snažit být efektivní za každou cenu.

Každé zefektivnění a zrychlení našich aktivit zrychlí i plynutí našeho času.

Můžete něco dělat rychleji? Tak zase klidně zpomalte. Jinak budete čím dál tím víc roztáčet spirálu zrychlování vašeho života. Pro mnohé z nás to bude v dnešní době zaměřené na výkon pěkně obtížné. A což teprve se jen tak bezcílně poflakovat.

Svatým grálem pomalého plynutí času je totiž dovolit si občas nedělat vůbec nic, aniž byste přitom pociťovali jakékoliv výčitky svědomí.

Zkuste si s časem trochu vědomě hrát a vnímat různou rychlost jeho plynutí. Vždyť přece víte, že čas je jenom virtuální, objektivně neprokazatelný konstrukt naší mysli.

Místo hektičnosti a šedé rutiny bez výraznějších milníků, orámujte svůj život nádhernými zážitky. Zpomalte si svůj tok času zpomalením a zjednodušením svého života. Užívejte si každý okamžik, žijte naplno tady a teď. Možná si pak konečně vychutnáte i pomalé plynutí času v čekárně u zubaře.

Vědomě natahujte a ohýbejte svůj časoběh anebo při meditaci nechte čas klidně roztéct, stejně jako to udělal Salvador Dalí se svými tekoucími hodinami.

2 Comments

  1. Markéta on 30.12.2017 at 23:09

    Co jsem objevila Váš blog, trávím chvíle před usnutím s ním. Baví mě Vaše poutavé psaní a témata, jimiž se zabýváte. Překvapila mě minimální odezva dole pod články, na druhou stranu, já si též radši počtu a pak usnu, namísto psaní komentářů hezký Nový rok a mnoho nápadů.

    • Petr Beztíže on 31.12.2017 at 11:09

      Markéto, to mám radost, že Vás články baví. Děkuji Vám za přání i za milý komentář, kterým jste dramaticky navýšila odezvu na články :-).

      Přeji Vám v novém roce mnoho krásných zážitků a vše, co si přejete.
      Petr

Přidat komentář