Pamatujete si na ten pocit, když jste jako děti běželi a mávali rukama jako křídly?
Pak jeden větší odraz a na okamžik jste zůstali zavěšeni ve vzduchu ve stavu beztíže – už, už jenom vzlétnout? Stačilo tak málo a mohli jste letět. Samozřejmě, vždyť jste se také na chvíli vznášeli na místě. Na to můžu přísahat. Vím to a pamatuji si to docela přesně. Trpělivě a přesvědčivě, pořád dokola, jsem správnou techniku vysvětloval a předváděl svému nechápajícímu okolí.
Při běhu totiž, na rozdíl od chůze, zažíváte letovou fázi a tím se i dostáváte do stavu, kdy se vznášíte a překonáváte gravitaci, která vás běžně uzemňuje a drží při zemi. Odpoutáváte se od země nejenom ve skutečnosti, ale do vyšších sfér a vibrací se přesouváte i v symbolickém a snad i v duchovním smyslu. Prostě začnete trochu ulítávat a vznášet se.
Mimochodem, víte, že běžci, latinsky Paleognathae, jsou jednou ze dvou podtříd ptáků?
Možná i právě proto může běžec zažívat při běhu pocit svobody a cítit se volný jako pták. Je zajímavé, že ten pocit může být ještě silnější, než když skutečně letíte, např. v malém letadle nebo na paraglidovém kluzáku – a tady vás drží ve vzduchu opravdu jen pár tenkých šňůrek a kus látky. Je možné, že na uvedené pocity při běhu má vliv skutečnost, že jste jenom běh, vy (někdy dokonce zmizí i vaše já), a nic jiného. Žádné technické pomůcky mezi vámi, nebem a zemí, zvláště pak při běhu naboso. Svůj podíl bude mít bezpochyby také změněný stav vnímání díky vyplaveným endorfinům.
Běháte-li častěji, tak občas zažijete pocit (pravda, nestává se to každý den) obrovského přílivu energie a neskutečné lehkosti, která se dostaví jakoby sama od sebe. Nedá se to moc ovlivnit, může se to jenom přihodit.
Pak můžete zažít stav, kdy se vám zdá, že krajinou přímo letíte, aniž byste vynaložili sebemenší úsilí.
Země se téměř nedotýkáte, jen, jen roztáhnout křídla a vznést se nad krajinu.
Stačí jen vystihnout ten správný okamžik, roztáhnout ruce, zavřít oči a pak už jenom …
