Co mám dělat, když nevím, co mám dělat? I. – Paralyzující možnost volby

 

Jak mám naložit se svým životem?

Hmm. Tak to je to tedy pěkně těžká otázka. Babo, raď!

Hledání odpovědi na to, co vlastně v životě dělat, se mnohým jeví jako nějaký začarovaný, bludný kruh.

Jak máte něco dělat, když nevíte co, že ano?

Přímo ukázkové zacyklení.

Většina lidí se v životě, dříve či později, dostane do fáze, kdy přemýšlí nad tím, jakým směrem se má v životě ubírat. Asi každý z nás měl někdy pocit, že neví kudy kam a jak dál. V našich životech jsou přelomová období, kdy se těmito úvahami zaobíráme více než jindy. Třeba, když je nám kolem dvaceti a trochu více nebo při známé krizi středního věku, která nás většinou zastihne někde mezi třicátým a padesátým rokem života.

Hodně mladých lidí jde po střední škole na vysokou školu jenom proto, že neví, co jiného by měli dělat. A po vysoké škole se dostanou opět do stejné situace a zase neví, co mají dělat. Nemají ani tušení, kam by měli nasměrovat svůj zájem.

Paralyzující možnost volby

Dnešní generace dvacátníků má také možnost svobodné volby, jak se svým životem naložit.

Jen si to představte. Ta svoboda, těch možností… to může být pro někoho pěkně svazující a paralyzující.

Když máte v obchodě možnost výběru ze dvou marmelád, tak je volba poměrně snadná. Když je v nabídce pouze jedna marmeláda, tak nic neřešíte a prostě si ji vezmete. Ale co když je v regálu 50 druhů marmelád? Můžete zvažovat jednotlivá pro a proti u jednotlivých druhů tak dlouho, až nakonec vyčerpáni tolika možnostmi volby nezvolíte žádnou variantu a odejdete domů s prázdnou. Dokonce na to byla provedena i známá studie Sheeny Iyengar a Marka Leppera. Studie spočívala v tom, že si zákazníci mohli za zvýhodněných podmínek vybrat z různého množství marmelád. Ze zákazníků, kteří si mohli vybrat ze 6 druhů marmelád, si jich marmeládu skutečně koupilo 30%. Avšak ze zákazníků, kteří si mohli vybrat z 24 druhů marmelád, si marmeládu koupila nakonec pouze 3% zákazníků. Určitě bude záležet na prostředí a kultuře, ve kterých jste vyrůstali, ale většinou si lidé pravděpodobně spíše a snadněji vyberou, pokud mají na výběr z méně možností. Možnost výběru z mnoha možností nás může dostat do situace, že si žádnou možnost nezvolíme.  Můžeme se cítit zmateni nebo přetíženi tolika možnostmi volby. Špatné volby se můžeme obávat natolik, že si raději nezvolíme nic.

A co teprve když máme nekonečně mnoho možností, že?

Co když se vydám špatným směrem, co když zvolím špatně z těch nekonečně mnoha možností?

Co když minu tu moji pravou, jedinečnou cestu života té mojí jedinečné, skutečné a pravé vášně? Chtěl jsem přece dělat velké věci, které budou měnit svět k lepšímu.

Když nevíte, co máte v životě dělat, tak to nejlepší, co můžete udělat, je se na chvíli zastavit.

Být nějaký čas jen sami se sebou, rozjímat a nedělat vůbec nic.

Nedělat vůbec nic je samozřejmě pěkně těžké, ne-li nemožné, jak již možná víte, ale můžete se o to alespoň pokusit. Získáte tak možnost probudit a zaslechnout váš vnitřní hlas, hlas vaší intuice. K někomu bude promlouvat v náznacích tichým, skoro nesrozumitelným šepotem, někdo uslyší svůj vnitřní hlas jasně a pouze několik z vás jej uslyší přímo jako volání osudu, který je mu předurčen.

Když se na chvíli zastavíte, tak si v sobě vytvoříte prostor pro zjevení odpovědi.

Rozum vám v těchto případech příliš nepomůže. K objevení vašeho životního naplnění, vaší životní vášně, musíte naslouchat hlasu srdce, který vás povede. Existují různé metody, díky kterým získáte přístup ke své vnitřní moudrosti – intuici, k hlasu svého srdce a ke svému podvědomí, se kterým se můžete poradit. Od vizualizace přes promlouvání se svým duchovním rádcem a učitelem, silovým zvířetem až po meditaci nebo setkání s někým, kdo má dar intuitivního vhledu do vašeho potenciálu a vášně. Někdy stačí jen položit tu správnou otázku a pak už jenom poskytnout prostor pro to, aby k vám přišla odpověď.

Popis těchto různých metod by vydal na celou knihu, ale popíšu vám alespoň jedno jednoduché cvičení, které bych doporučil každému.

Stačí vám k tomu pouze tužka, papír, klidné prostředí, kde vás nebude nic rušit a maximálně hodina času, kterou si vyčleníte sami pro sebe. Připraveni? Tak nyní si položte otázku:

„Co mám v životě dělat, co mi přinese životní naplnění?“

A pak už si jenom pište pod sebe všechno, co vám v mysli naběhne. Když říkám všechno, tak tím opravdu myslím všechno. Všechny možné role, činnosti či definice toho, co byste měli dělat, byť se vám to bude zdát sebevíc bláznivé.

Mohou vám nabíhat různé životní role nebo povolání. Třeba elektrikář, učitel, pekař nebo lektor jógy.  Klidně ale můžete obdržet odpovědi typu: tatínek, který bude dál předávat své zkušenosti jiným otcům nebo ten, který přináší druhým radost a poznání, milující manžel a podobně. S některou z odpovědí budete rezonovat více s některou méně. Vytrvejte a pokračujte tak dlouho, dokud vám bude něco nabíhat a dokud nebudete mít pocit, že jste vytáhli na světlo a napsali na papír vše, co mělo být pojmenováno. Někomu toto cvičení může zabrat deset minut někomu hodinu. Mě to trvalo 45 minut a měl jsem celkem 114 vhledů.

U jedné odpovědi, nebo možná i u více odpovědí, bude vaše emoční odezva tak silná, že všechno ostatní jednoznačně přebije – tyto odpovědi si označte. U takovéto odpovědi se možná rozpláčete štěstím nebo se vám zrychlí dech, možná pocítíte mrazení po celém těle. Prostě pocítíte něco, co nebudete moci ignorovat. A to je právě ta oblast, kterou byste měli dále rozvíjet a následovat. Například moje nejsilnější momenty byly až u 101. a 111. odpovědi.

Pokud se budete ptát, jestli je to ono, tak to ještě není ono a pokračujte dále.

Možná budete i překvapeni tím, co to nakonec bude. Vůbec to totiž nemusí být něco, co jste svým rozumem původně zvažovali. Hluboko uvnitř však budete cítit, že je to ono.

A co když obdržím jen nějaké nekonkrétní jinotaje a neurčité náznaky odpovědí? I to se může stát. Například vám vyjde, že máte svým životem inspirovat druhé. Hmm, ale jak že? Na to si klidně může dát druhé kolo tohoto cvičení. Pouze si otázku upravíte na: „Jakým konkrétním způsobem mám svým životem inspirovat druhé?“

A co když se mi přesto všechno vůbec žádná odpověď nezjeví?

Co mám dělat pak, když už jsem v koncích a stále nevím kudy kam? Když jsem již hledal, rozjímal a meditoval a stále pořád nevím, co mám dělat?

Chcete znát odpověď? Tak dobře, ale nesmíte se na mě pak zlobit.

Tady je ta tajná, kouzelná odpověď na to, co dělat, když vůbec netušíte a nevíte, co máte se svým životem dělat. Začněte dělat…

cokoliv!!!

Cokoliv, k čemu máte alespoň trochu blízko a co vás alespoň trochu přitahuje.

Nejspíš si teď říkáte: Cože, to jako myslí vážně? Tak to tedy děkuju pěkně za takovou radu. Ano, myslím to vážně.

Je třeba zkoušet, objevovat, poznávat a zase opouštět vyzkoušené.

Aby někteří z nás poznali, co chtějí nebo nechtějí v životě dělat, tak toho prostě musí hodně vyzkoušet. Můžeme o tom rozjímat a teoretizovat věky, ale dokud se nevrhneme po hlavě do víru života, tak nic nezjistíme.

Když nevíte, co vlastně dělat a kde vůbec začít, tak můžete začít tím, že si vymezíte přesný opak.

Definujte si to, co dělat nechcete.

Jenom si dávejte pozor na emočně negativní vymezení, jinak si totiž přesně tohle do svého života přitáhnete. A nejlepší na tom je, že se vám to potom nejspíš začne i líbit.

Dalším krokem je zamyslet se nad tím, které typy činností, jsou vám bližší než jiné. To, k čemu přirozeně inklinujete. Při jakých činnostech se nacházíte v zóně plynutí a ztrácíte pojem o čase. Znovu oživte činnosti, na které jste se dříve těšili. Najděte si další aktivity, které mají k tomu, co vás baví, pokud možno co nejblíže. Každý z nás má také pro určité aktivity větší nebo menší předpoklady a vrozené dispozice. Vaše vlohy mohou být zjevné nebo také skryté a teprve mohou čekat na své objevení. Proto je dobré si vyzkoušet všechno možné, po čem vaše srdce jenom trochu zatouží. Jinak to nejspíš nezjistíte.

Jak jinak poznáte své skryté talenty a vášně, než že dostanou příležitost a šanci, aby se nějakým způsobem projevily?

Hrajte si, objevuje a zkoušejte. Nejlepší doba, kdy si to můžete dovolit, je právě při nebo těsně po škole. Ve 20 letech většinou ještě nemáte žádné závazky. Můžete cestovat, hledat se, experimentovat a inspirovat se ve světě, poznávat a zkoumat různé možnosti klidně i několik let. Pokud si již při škole vyzkoušíte různorodé aktivity, tak získáte alespoň nějakou základní představu o tom, co vás baví a co ne a čemu byste se chtěli nebo nechtěli, alespoň v nejbližší době, věnovat.

Vaše dvacátá léta jsou tím nejlepším obdobím ve vašem životě, kdy si můžete plnit své sny. Lepší příležitost a životní období pro experimentování už nejspíše ve vašem životě nenastane. Ne že by to později, klidně třeba v padesáti, nešlo, ale pokud máte malé děti, na krku hypotéku a závazky ve vlastní firmě nebo v zaměstnání, tak je to mnohem složitější a pro vás i vaše okolí to může být o poznání komplikovanější a bolestivější proces.

Nejlepším způsobem, jak dosáhnout svého životního naplnění, je následovat svoji vášeň.

O tom, jak to udělat, si povíme zase příště.

 

 

10 Comments

  1. Petr on 12.3.2018 at 13:26

    Dobrý den Petře, velmi děkuji za Váš blog. Tento článek čtu v poslední době několikrát po sobě a chystám se na uvedené cvičení s tužkou a papírem, ale mam trochu strach z toho, že mne nic opravdového nenapadne. Myslím, že v dnešním světě je možnost volby výrazně ovlivněna otázkou peněz. Mám dělat něco co mě nebaví, i když jsem za to dobře placen? nebo se mám smířit s nižším příjmem ale s vyšším pocitem naplnění? Myslím, že důležité je najít svobodu v naší činnosti. Děkuji, také Petr

    • Petr Beztíže on 12.3.2018 at 16:13

      Děkuji za Váš komentář, Petře.

      Myslím, že až budete zkoušet cvičení s tužkou a papírem, tak Vás určitě něco napadne. Pro naši mysl je velmi obtížné se obejít bez myšlenek. Ani se nemusíte snažit, naopak snaha je v tomto případě spíše kontraproduktivní. Pouze zaznamenávejte na papír vše, co Vám právě proběhne myslí a užívejte si ten spontánní, mimovolní tvořivý proces.

      Nedávejte si vůbec žádné podmínky a omezení v tom smyslu, že Vás daná činnost musí nutně živit nebo že musí být výdělečná. Nemusí. Když si to uvědomíme, vytratí se tlak, který sami na sebe vyvíjíme a dodá to naší cestě za objevováním toho pravého životního naplnění určitou lehkost a hravost. V našem rozhodování a konání pak pocítíme i svobodu, kterou zmiňujete. Při daném cvičení si také můžete představit, že jste finančně nezávislý a máte neomezený přísun peněz vždy, kdykoliv je potřebujete.

      Ta Vaše „pravá činnost“ může být zpočátku klidně jenom Váš koníček. Možná, že se Vaším koníčkem budete jednou i živit anebo taky ne. To není úplně důležité. Mnohem důležitější je vyhradit alespoň nějaký čas a životní prostor pro činnosti, které nám přináší naplnění.

      Mějte se krásně. Petr

  2. Fredy on 5.7.2018 at 23:38

    Dobrý den, já jsem si to všechno přečetla a stejně nevím co mám dělat.
    Co mám dělat?

  3. Petr Beztíže on 6.7.2018 at 7:19

    Zdravím Vás, Fredy,

    v tom případě začněte dělat cokoliv, k čemu máte alespoň trochu blízko. Vzpomeňte si třeba na činnosti, které vás bavily, když jste byla malá a znovu je začleňte do svého života.

    Nad tím, co máme dělat, lze dumat a teoretizovat celé roky, ale jediný způsob, jak to nakonec zjistit, je prostě zkoušet, objevovat, získávat a zažívat různé zkušenosti, poznávat nové a potom dále rozvíjet ty aktivity, při kterých se cítíme nejlépe a u nichž prožíváme pocit sebenaplnění.

    Přeji Vám hodně štěstí na Vaší životní cestě. Petr

  4. Fredy on 17.7.2018 at 1:01

    Dobrý den, moc děkuju za odpověď, ale já dělám co mě baví, jenomže jsem pořád na jednom místě nikam se neposunuju. Vše co dělám jsou hromady koníčků v kterých jsem možná i dobrá, ale tím se neuživím. Nevím co zkoušet dál, protože bych nejraději uměla vše, ale to nejde….
    A nejsem ani dost schopná umět to co musím, natož co chci.
    Prosím poraďte mi. Prosím.

    PS: máte dobrý jméno:)

  5. Petr Beztíže on 18.7.2018 at 5:48

    Milá Fredy,

    děkuji za Váš komentář. Částečně v sobě již obsahuje i odpověď na Vaši otázku.

    Pokud máte mnoho zájmů, vyberte si z nich takový, ke kterému máte nejbližší vztah nebo oblast, u níž cítíte, že máte největší potenciál pro další rozvoj a sebezdokonalování. Na tuto oblast se pak více zaměřte a rozvíjejte se v ní. Každá dovednost vyžaduje určitý čas k osvojení. K tomu, abychom získali potřebné kompetence a stali se v dané oblasti odborníky, je potřeba mnohonásobně více času než k pouhému osvojení si základů. Odbornost v dané oblasti si můžete postupně budovat absolvováním různých školení, kurzů a získáním odborných certifikátů. Inspirujte se těmi nejlepšími v oboru Vašeho zájmu a učte se od nich, choďte na jejich akce, konzultujte s nimi. Postupně bude Vaše kompetence i sebedůvěra v dané oblasti narůstat a budete si v tom, co děláte, věřit více a více. Nemusíte se přímo živit prováděním činnosti samotné, ale třeba i tím, že ji zprostředkujete sobě i jiným. Baví Vás malovat, sochat, tvořit? Založte tvůrčí dílnu. Něco můžete předávat Vy, něco přizvaní lektoři se zkušenostmi v dané oblasti. Baví Vás cestovat, poznávat nové? Organizujte výlety i pro vaše kamarády a známé, časem z toho vznikne třeba cestovka nebo agentura na zprostředkování zážitků.

    Cesta k odbornosti vede přes zaměření pozornosti na danou věc a vyžaduje čas, prostor, energii a úsilí, které tomu musíte věnovat. Nelze dělat tisíc věcí a být ve všem stejně dobrá. Vyberte si jednu oblast a té se věnujte více než těm ostatním. Nebo různorodost a mnohost vašich zájmů, které Vás baví, zprostředkujte i jiným lidem. Možná je Vaše specializace právě v té mnohosti.

    Pokud nevíte, co si z širokého záběru Vašich zájmů vybrat a máte pocit, že Vás všechno baví stejně hodně, tak při výběru postupujte tak, že postupně vyzařujte činnosti, které byste v případě nutnosti nejsnáze oželela, dokud Vám nezůstane ta jedna jediná činnost, o kterou byste určitě nechtěla přijít.
    Pokud byste měla zájem o individuální poradenství a koučink při definování a naplňování Vaší vize napište mi na e-mail uvedený v kontaktu.

    Držím palce. Petr

  6. Anna on 31.1.2019 at 20:14

    Dobry den Petře,

    moc se mi líbí Váš blog. Já se také dlouhou dobu hledám a stále netuším, kam zamířit. Je mi 32 let, po 12ti letem vztahu, kdy si mě přítel neváží, jsem se zamilovala do cizince. Ten mě také miluje, ale bohužel nechce děti a ja nevim, zda je někdy chtit nebudu. Po tomto dvouletém vztahu jsem potkala Čecha, který je poněkud starší než já a děti by chtel třeba hned. Já se však tomu bráním a vůbec přemýšlím, zda děti chci s myšlenkami, že děti zůstanou dětmi pouze několik let a pak to mohou být lidé, kteří se nám mohou odcizit ať už jakýmkoli zpusobem. Jaký to paradox. Co se týče práce, jsem ucitelka MS a nevím, zda se necim jen netrestam. Mám vystudovanou univerzitu, ale znovu chodím na VOŠ. Mám spoustu zájmu, navic piano, kytaru, malování, cvičení. Nejaky čas jsem měla podezření, že jsem ten typ, kterému je dobře ve Španělsku nebo jiném teple zemi, ale čas letí a já jsem stále zasekla zde a nevím, zda co se svým životem. Mam dostudovat, abych měla v budoucnu šanci mít v ČR jednou zaměstnání, které mě bavi? Mám vybrat životní úspory a odstěhovat se? Mám ještě počkat na někoho, s kým bych mohla být šťastnější? Co. když si budu tyto otázky pokládat znovu a znovu, až mě bude čtyřicet a zjistím, že cizina mě zruinovala a navíc nemohu mít děti. I po absolvování všech odpovědi na papír stále nevím, co dělat.

  7. Petr Beztíže on 1.2.2019 at 7:47

    Milá Anno,

    děkuji za Váš komentář, jsem rád, že se Vám blog líbí. Mnohé Vaše dotazy a postřehy v sobě již zároveň obsahují i odpovědi. Někde hluboko uvnitř možná asi už víte, jakou cestou byste se v životě chtěla ubírat. Každý z nás je pravděpodobně v danou chvíli právě tam, kde má být, což si často uvědomíme, až při pohledu zpět.

    Pokud o něčem příliš dlouho přemýšlíte a zvažujete, zda daný krok učinit nebo ne, tak je většinou lepší ho neudělat. Například zvažujete pracovní nabídku, o které měsíc přemýšlíte, zda pro Vás bude tou pravou. Téměř s jistotou nebude. Pokud Vám představa dané činnosti nebo plánovaného rozhodnutí neplyne a zasekáváte se u ní, není to ono.

    Zavřete oči a zkuste si představit samu sebe třeba za deset let, jak žijete život, jaký si přejete. Kdo je Vaším partnerem? Jaké máte společné hodnoty? Běhají kolem Vás děti? Kde žijete? Čemu se věnujete? Jakou vykonáváte profesi? A pak malými, postupnými kroky začněte na realizaci své představy pracovat. V této životní fázi je také dobré využít pomoci zkušeného terapeuta / kouče, které Vám na Vaší cestě může být průvodcem a pomůže Vám si mnohé ujasnit, abyste nemusela na své životní cestě tolik tápat. Pokud budete mít zájem, mohu Vám na jednoho takového výborného kouče, který už mnoha lidem pomohl, poslat kontakt do soukromé zprávy.

    Mějte se krásně. Petr

  8. Asi nemám on 21.1.2020 at 13:16

    Co mám dělat když se mi to nechce číst.

    • Pája on 30.1.2020 at 15:20

      Také mám občas stav, kdy se mi něco číst nechce i když mě to zajímá. Uložím si odkaz a vrátím se k tomu později. Pokud ne, nebylo to pro mě důležité… 😉
      Jinak článek za přečtení stojí. Hezký den

Přidat komentář