Rodina
Kdo se nachytá na reklamu?
Když byly naše nejstarší děti ještě malé a my ještě měli televizi, tak jsme s dětmi hráli takovou hru. Jmenovala se:
„Kdo se nachytá na reklamu?“
Přiznávám, že to z mojí strany bylo lehce manipulativní propašování zábavného prvku ve formě hry do výchovy dětí, ale tehdy mi připadaly reklamní bloky Číst dále
Hřbitov a vrtulka z javoru
Bylo mi asi pět let, a právě jsme šli s mamkou na návštěvu k babičce naší obvyklou cestou kolem hřbitova. Těsně za hřbitovem jsme, jako vždy, šli do mírného kopečku podél javorového stromořadí. Byl teplý podzimní den a já jsem pozoroval pestrobarevné padající listy v barvách indiánského léta. Nejvíc mě ale fascinovaly roztočené vrtulky z okřídlených javorových dvounažek. Číst dále
Dědo, proč nejíš?
Můj praděda byl kovář, kterému se i přes nástup socialistického režimu podařilo, jako jednomu z mála, zůstat živnostníkem.
Kovařina byla nejen žádané řemeslo, ale samozřejmě i náročná, těžká fyzická dřina, která utvářela velmi silné muže. A že byl můj praděda silák k pohledání. Číst dále
Tak trochu podivní malí čtenáři
Máme rádi knihy, moc rádi. Doma máme takovou malou knihovnu vesnického formátu čítající několik tisíc svazků. Večer, než jdeme spát, si se ženou docela často chvíli čteme i v posteli v naší ložnici, kde společně s námi spí i menší děti.
A naše děti si čtou také. Číst dále
Věk nevinnosti
Čím jsem starší a čím více máme dětí, tím menší mám potřebu na ně, v klasickém slova smyslu, výchovně působit. Spíš si v duchu neustále kladu otázku:
„Co ještě mohu neudělat pro to, aby prožily šťastný, naplněný a plnohodnotný život?“ Číst dále
V divočině venkova II. – Savci, šelmy a dravci
Hlavním symbolem toho, že bydlíme v divočině venkova, pro mě bylo nastěhování kun do naší střechy.
Hlavně poté, co si následně založily rodinku. Ve střeše dělaly takový rámus, že to vypadalo, že tam pořádají snad nějaké závody a neustále se u toho ještě hašteří a dohadují. Já však usínal s vděčností, blaženým úsměvem a pocitem, Číst dále
Děti – naši učitelé I.
Když bylo našemu nejstaršímu synovi kolem 15 let, tak měl období, kdy byl stále na počítači a hrál nějaké hry. Nebo alespoň tak jsme to jako rodiče vnímali. Číst dále
To je ale krásně hnusně. Pojď, půjdeme na procházku.
Venku se všichni čerti žení, počasí že by psa nevyhnal. Černé mraky obtěžkané vodou, poryvy větru ohýbají stromy a keře, oblohu sem tam protne blesk. Plískanicí chvílemi prosvítají sluneční paprsky, které kreslí duhu na dešťových kapkách. Číst dále
Péče o děti s lehkostí V. – Děti a volný čas
Co dělají vaše děti ve volném čase?
Jsou spíše doma, hrají si se sourozenci a s kamarády, lítají po zahradě? Nebo tráví více času chozením na kroužky a na tréninky? Nebo klikají myší přilepené na obrazovce monitoru či jezdí prsty po tabletu? Anebo to i to? Číst dále
Péče o děti s lehkostí IV. – Kojením k lehkosti
Někdy napůl z legrace říkám, že moje milovaná žena již 20 let téměř nepřetržitě buď kojí, nebo je těhotná. Lidé občas nevědí, jestli si dělám srandu nebo ne, ale opravdu je to pravda pravdoucí. Všechny naše děti byly nejméně 2 roky kojeny. Číst dále