Je pátek odpoledne, asi před 40 lety. Jako téměř každý víkend vyrážíme s rodiči na chatu. Jedeme autobusem, protože auto nemáme. Všechno, co potřebujeme, si musíme nést s sebou. Od zastávky autobusu jsou to k chatě ještě 3 kilometry do kopce lesem. Před sebou tlačím kočárek s mojí nejmladší sestrou. Na chatu se všichni moc těšíme, zvláště pro …
Máme rádi knihy, moc rádi. Doma máme takovou malou knihovnu vesnického formátu čítající několik tisíc svazků. Večer, než jdeme spát, si se ženou docela často chvíli čteme i v posteli v naší ložnici, kde společně s námi spí i menší děti. A naše děti si čtou také. Velmi pečlivě, jako nějací čtenářští gurmáni, si vybírají knihy, které …
Čím jsem starší a čím více máme dětí, tím menší mám potřebu na ně, v klasickém slova smyslu, výchovně působit. Spíš si v duchu neustále kladu otázku: „Co ještě mohu neudělat pro to, aby prožily šťastný, naplněný a plnohodnotný život?“ Postupně jsem došel ke zjištění, že méně takzvaně výchovného snažení je více. Čím dál tím víc svoji …
Jak mám naložit se svým životem? Hmm. Tak to je to tedy pěkně těžká otázka. Babo, raď! Hledání odpovědi na to, co vlastně v životě dělat, se mnohým jeví jako nějaký začarovaný, bludný kruh. Jak máte něco dělat, když nevíte co, že ano? Přímo ukázkové zacyklení. Většina lidí se v životě, dříve či později, dostane do fáze, …
Co mám dělat, když nevím, co mám dělat? I. – Paralyzující možnost volby Pokračovat ve čtení »
Abychom ji náhodou nevyplašili. Mluvit o smrti je v našich zemích tabu. Je to něco vzdáleného, co ze svých životů vytěsňujeme, jakoby se nás to vůbec netýkalo. Smrt, to se týká těch druhých, nás ne. Myšlenky na smrt se většinou k smrti bojíme. Umírající se schovávají do speciálních zařízení. Jako by smrt a umírání ani neexistovaly. …
Kdybych si měl vzít na pustý ostrov jednu jedinou knihu, tak bych trochu váhal mezi Tao te ťingem a Siddhárthou. Nejspíš bych si s sebou ale vzal Siddhárthu od Hermanna Hesseho. Toto vyprávění je vlastně tak jako tak také prostoupeno taem. Navíc je to nádherný příběh o duchovní cestě za osvícením, napsaný básnickým jazykem, který hladí …
Nebo snad snídaňoobědovečeři? Začalo to tím, že jsem byl línej si ráno udělat něco k jídlu a postupem času ráno začínal jíst čím dál tím později, až se to najednou protáhlo do poledne a občas dokonce až do odpoledne. Když se moje milovaná žena chystá vařit oběd a ptá se mě, co si dám a na …
Cože? To jako vážně? Tak to si z nás autor článku asi vystřelil, říkáte si. Kdepak, myslím to naprosto vážně. Funguje to dokonale. Teda skoro, většinou. Pár háčků tu samozřejmě je, jako vždy, ale pokud si osvojíme techniku pozorování, tak můžeme poměrně lehce dosáhnout změny jakéhokoliv návyku, zlozvyku nebo dokonce i názorového paradigmatu. Když i kvantoví …
Nevěříte? Zkuste dát na jednu jedinou, jakoukoliv otázku úplnou, stoprocentně správnou odpověď, ve které je vše jasné a ve které není ani zrnko pochybnosti. Třeba na takové nevinné otázky jako: Proč slunce svítí? Proč je voda mokrá? Co je to oheň? Proč je obloha modrá? Nebo na otázky, které se týkají naší existence vůbec: Jak …
Aula je plná nováčků, studentů prvního ročníku vyhlášené technické univerzity. První úvodní přednáška a uvítací řeč. Studenti jsou zvědaví a napjatí očekáváním. Měli bychom se dozvědět, co nás v nejbližší době čeká. Do auly rázným krokem vstupuje přísně vyhlížející, zachmuřený profesor. Přednáškový sál se jako švihnutím kouzelného proutku okamžitě ztiší. Profesor si nás měří přísným pohledem. …
