Příspěvky označené jako ‘rodina’

Kdo se nachytá na reklamu?

 

Když byly naše nejstarší děti ještě malé a my ještě měli televizi, tak jsme s dětmi hráli takovou hru. Jmenovala se:

„Kdo se nachytá na reklamu?“

Přiznávám, že to z mojí strany bylo lehce manipulativní propašování zábavného prvku ve formě hry do výchovy dětí, ale tehdy mi připadaly reklamní bloky Číst dále

Hřbitov a vrtulka z javoru

 

Bylo mi asi pět let, a právě jsme šli s mamkou na návštěvu k babičce naší obvyklou cestou kolem hřbitova. Těsně za hřbitovem jsme, jako vždy, šli do mírného kopečku podél javorového stromořadí. Byl teplý podzimní den a já jsem pozoroval pestrobarevné padající listy v barvách indiánského léta. Nejvíc mě ale fascinovaly roztočené vrtulky z okřídlených javorových dvounažek. Číst dále

Dědo, proč nejíš?

 

Můj praděda byl kovář, kterému se i přes nástup socialistického režimu podařilo, jako jednomu z mála, zůstat živnostníkem.

Kovařina byla nejen žádané řemeslo, ale samozřejmě i náročná, těžká fyzická dřina, která utvářela velmi silné muže. A že byl můj praděda silák k pohledání. Číst dále

Tak trochu podivní malí čtenáři

 

Máme rádi knihy, moc rádi. Doma máme takovou malou knihovnu vesnického formátu čítající několik tisíc svazků. Večer, než jdeme spát, si se ženou docela často chvíli čteme i v posteli v naší ložnici, kde společně s námi spí i menší děti.

A naše děti si čtou také. Číst dále

Věk nevinnosti

 

Čím jsem starší a čím více máme dětí, tím menší mám potřebu na ně, v klasickém slova smyslu, výchovně působit. Spíš si v duchu neustále kladu otázku:

„Co ještě mohu neudělat pro to, aby prožily šťastný, naplněný a plnohodnotný život?“ Číst dále

V divočině venkova II. – Savci, šelmy a dravci

 

Hlavním symbolem toho, že bydlíme v divočině venkova, pro mě bylo nastěhování kun do naší střechy.

Hlavně poté, co si následně založily rodinku. Ve střeše dělaly takový rámus, že to vypadalo, že tam pořádají snad nějaké závody a neustále se u toho ještě hašteří a dohadují. Já však usínal s vděčností, blaženým úsměvem a pocitem, Číst dále

V divočině venkova I. – O myších, hmyzu a lidech

 

 

Když jsme si vysnili a navrhli náš nový domov, mysleli jsme při tom na kde co. Veliká zahrada se starými vzrostlými stromy, klidné místo na polosamotě, které je zároveň dostatečně blízko k lidem i ke službám velkoměsta, starý dům s duší, místo se silnou energií, jedinečným geniem loci a krásnými výhledy. Prostě splněný sen. Číst dále

To je ale krásně hnusně. Pojď, půjdeme na procházku.

Venku se všichni čerti žení, počasí že by psa nevyhnal. Černé mraky obtěžkané vodou, poryvy větru ohýbají stromy a keře, oblohu sem tam protne blesk. Plískanicí chvílemi prosvítají sluneční paprsky, které kreslí duhu na dešťových kapkách. Číst dále