Máme rádi knihy, moc rádi. Doma máme takovou malou knihovnu vesnického formátu čítající několik tisíc svazků. Večer, než jdeme spát, si se ženou docela často chvíli čteme i v posteli v naší ložnici, kde společně s námi spí i menší děti. A naše děti si čtou také. Velmi pečlivě, jako nějací čtenářští gurmáni, si vybírají knihy, které …
Čím jsem starší a čím více máme dětí, tím menší mám potřebu na ně, v klasickém slova smyslu, výchovně působit. Spíš si v duchu neustále kladu otázku: „Co ještě mohu neudělat pro to, aby prožily šťastný, naplněný a plnohodnotný život?“ Postupně jsem došel ke zjištění, že méně takzvaně výchovného snažení je více. Čím dál tím víc svoji …
Vaše soukromé podnikání se konečně úspěšně rozjelo. Vaše služby začínají být vyhlášené a jsou čím dál tím víc žádané. Každý, kdo vás zná, už chce jenom vás, jenom vás osobně, nikoho jiného. Jenom vaše služby, a ne služby ostatních. Chtějí jenom vás, protože jste v tom, co děláte, nejlepší. Splněný sen každého podnikatele na volné noze. …
Jak mám naložit se svým životem? Hmm. Tak to je to tedy pěkně těžká otázka. Babo, raď! Hledání odpovědi na to, co vlastně v životě dělat, se mnohým jeví jako nějaký začarovaný, bludný kruh. Jak máte něco dělat, když nevíte co, že ano? Přímo ukázkové zacyklení. Většina lidí se v životě, dříve či později, dostane do fáze, …
Co mám dělat, když nevím, co mám dělat? I. – Paralyzující možnost volby Pokračovat ve čtení »
Abychom ji náhodou nevyplašili. Mluvit o smrti je v našich zemích tabu. Je to něco vzdáleného, co ze svých životů vytěsňujeme, jakoby se nás to vůbec netýkalo. Smrt, to se týká těch druhých, nás ne. Myšlenky na smrt se většinou k smrti bojíme. Umírající se schovávají do speciálních zařízení. Jako by smrt a umírání ani neexistovaly. …
Kdybych si měl vzít na pustý ostrov jednu jedinou knihu, tak bych trochu váhal mezi Tao te ťingem a Siddhárthou. Nejspíš bych si s sebou ale vzal Siddhárthu od Hermanna Hesseho. Toto vyprávění je vlastně tak jako tak také prostoupeno taem. Navíc je to nádherný příběh o duchovní cestě za osvícením, napsaný básnickým jazykem, který hladí …
Nebo snad snídaňoobědovečeři? Začalo to tím, že jsem byl línej si ráno udělat něco k jídlu a postupem času ráno začínal jíst čím dál tím později, až se to najednou protáhlo do poledne a občas dokonce až do odpoledne. Když se moje milovaná žena chystá vařit oběd a ptá se mě, co si dám a na …
Cože? To jako vážně? Tak to si z nás autor článku asi vystřelil, říkáte si. Kdepak, myslím to naprosto vážně. Funguje to dokonale. Teda skoro, většinou. Pár háčků tu samozřejmě je, jako vždy, ale pokud si osvojíme techniku pozorování, tak můžeme poměrně lehce dosáhnout změny jakéhokoliv návyku, zlozvyku nebo dokonce i názorového paradigmatu. Když i kvantoví …
Aula je plná nováčků, studentů prvního ročníku vyhlášené technické univerzity. První úvodní přednáška a uvítací řeč. Studenti jsou zvědaví a napjatí očekáváním. Měli bychom se dozvědět, co nás v nejbližší době čeká. Do auly rázným krokem vstupuje přísně vyhlížející, zachmuřený profesor. Přednáškový sál se jako švihnutím kouzelného proutku okamžitě ztiší. Profesor si nás měří přísným pohledem. …
Když jsme si vysnili a navrhli náš nový domov, mysleli jsme při tom na kde co. Veliká zahrada se starými vzrostlými stromy, klidné místo na polosamotě, které je zároveň dostatečně blízko k lidem i ke službám velkoměsta, starý dům s duší, místo se silnou energií, jedinečným geniem loci a krásnými výhledy. Prostě splněný sen. …
V divočině venkova I. – O myších, hmyzu a lidech Pokračovat ve čtení »
