Pozorováním k trvalé změně návyků

Cože? To jako vážně?

Tak to si z nás autor článku asi vystřelil, říkáte si. Kdepak, myslím to naprosto vážně.

Funguje to dokonale.

Teda skoro, většinou. Pár háčků tu samozřejmě je, jako vždy, ale pokud si osvojíme techniku pozorování, tak můžeme poměrně lehce dosáhnout změny jakéhokoliv návyku, zlozvyku nebo dokonce i názorového paradigmatu.

Když i kvantoví fyzici pouhým pozorováním ovlivňují chování, existenci či neexistenci mikročástic, tak proč by tomu tak nemohlo být i u našich návyků či názorů?

Většina z nás se již alespoň jednou v životě pokoušela změnit nějaký svůj nežádoucí návyk.

Téměř u každého nutkavého chování jsme si většinou moc dobře vědomi toho, že nám z dlouhodobého hlediska škodí, že vyvolává naši závislost, ale potřeba okamžitého uspokojení naší potřeby je v danou chvíli silnější. Přesto, nebo právě proto, čas od času zatoužíme to změnit a vymanit se z naší závislosti.

Začíná to třeba nějakým bohulibým předsevzetím – nebudu se přejídat, přestanu se rozčilovat a brát si věci osobně, budu více tolerantní vůči ostatním, přestanu kouřit, nebudu se trápit kvůli každé hlouposti, nebudu se užírat minulostí…

Nastoupí odhodlání, potom souboj mezi pevnou vůlí a návykem a potom, velmi často… selhání při první příležitosti nebo při nějaké slabší chvilce a návrat ke starému způsobu nutkavého jednání.

Příčinou našeho selhání je většinou skutečnost, že na to jdeme přes sílu nebo potlačení, ale potřebu změny nemáme zvnitřněnou a možná tu změnu doopravdy ani nechceme, protože současný stav nám něco dává a kompenzuje tak nedostatek něčeho jiného.

Vše, co je násilím potlačené, vyplave na povrch právě ve chvíli, kdy to nejméně čekáme. Pokud nechceme, aby nás náš starý zlozvyk nepříjemně překvapil a zaskočil v plné síle svého projevu, poté co jsme jej zdánlivě úspěšně ze svého života na nějaké období vytěsnili, tak jak na to?

Jak dosáhnout potřebné změny bez extrémů ode zdi ke zdi a jojo efektů, které po dočasném zlepšení dokonce ještě zhorší původní stav?

Pozorování jako konání nekonáním

Pokud chceme dosáhnout trvalé změny chování nebo myšlení bez potlačování a každodenního souboje s pevnou vůlí, tak na to musíme jinak.

Představte si, že jste vědec, který zkoumá projevy sebe sama a vědomě je pozoruje. To slovo vědomě je nesmírně důležité. Vědomé pozorování je jedna část skládanky a ta druhá, stejně důležitá, je ta, že pozorování svého chování budete provádět bez jakéhokoliv hodnocení. Zdánlivě dvě lehké podmínky, které zas tak úplně jednoduché nejsou. Jak brzy zjistíte, když si to zkusíte. Ale znáte to, cvičení dělá mistra.

Pozorujte své jednání vědomě.

Z každého svého nechtěného nutkavého chování nebo zlozvyku si vytvořte vědomě prováděný rituál.

Chcete přestat kouřit a přitom si berete do ruky cigaretu při každé možné příležitosti?

Když si chcete ulevit od stresu, když máte hlad a nechcete se přejídat, když vás někdo rozčílí, když nevíte, co s rukama, když na něco čekáte a chcete si ukrátit chvíli… Téměř automaticky, jako robot, si rutinně a nevědomě zapalujete jednu cigaretu po druhé, aniž byste nad tím nějak uvažovali.

Zkuste udělat následující pokus. Když na vás opět přijde chuť si zakouřit, tak si klidně zapalte, ale věnujte se pouze a jenom kouření samotnému. Nemyslete při tom na nic jiného, plně se věnujte každému vašemu pohybu, od cvaknutí zapalovače, připálení si, přes každé potáhnutí z cigarety až po vyfouknutí kouře a típnutí nedopalku. Naplno prociťte, co pociťujete při vdechnutí kouře i to jaký máte pocit v ústech po vykouření cigarety, jak se vám dýchá… Vizualizujte si účinky kouře, když prostupuje vašimi plícemi, jak vašimi plicními sklípky prochází stovky látek a zplodin z cigaretového kouře.

A tak to udělejte úplně s každou jednotlivou cigaretou.

Nebo, pokud se třeba nutkavě přejídáte, tak pozorně a vědomě vnímejte každé jednotlivé sousto. Jak si jídlo vkládáte do úst, co přitom cítíte za chutě, jak jídlo koušete nebo hltáte, jak jej polykáte. Zjistíte, že vědomě hltat jídlo, jde poměrně obtížně, spíš vás to samo povede, abyste jedli pomaleji a každé sousto důkladně rozžvýkali.

Udělejte si z vašeho návyku vědomý rituál. Vyhraďte si na to čas, prostor, zpomalte. Nedělejte to automaticky, rutinně a nevědomě. Nekoukejte se při jídle na televizi, nečtěte u toho knihu, nepovídejte si u toho, neposlouchejte ani hudbu, prostě se plně věnujte pouze a jenom jídlu samotnému.

Neříkám, že to není náročné. Je, ale zase ne tolik.

Je to vlastně druh meditace na prožívání přítomnosti, plně vědomé provádění dané činnosti.

Zpočátku se vaše mysl bude stejně jako u každé meditace rozbíhat všemi směry, ale to nevadí, stačí se jen vždy vrátit k tomu, co právě děláte. Časem budete v pozorování sebe sama lepší a lepší. Mimochodem to můžete aplikovat úplně na každou vaši činnost a udělat si z celého dne jeden velký, úžasný rituál a oslavu přítomného okamžiku.

A časem stane se něco zvláštního.

Vědomé prožívání návyku totiž probudí moudrost vašeho těla a vaše tělo si samo řekne, kdy už má dost. Když mu dáte šanci, tak samo pozná, co mu ještě dělá dobře a co už mu škodí. A pak vám potřeba dělat věci, kterými si škodíte, prostě vymizí.

Zkuste pomalu, vědomě a plně zapojeni vykouřit 40 cigaret za den, to je skoro nemožné. Ale zapálit si jednou za čas cigaretu nebo doutník a plně si je vychutnat jako výjimečný rituál, jako když slavnostně kouříte dýmku míru? Proč ne?

U vašeho pozorování musíte dodržet ještě jednu podmínku.

Pozorování musíte provádět bez jakéhokoliv hodnocení.

Nic si nedělejte z toho, že zpočátku vám to moc nepůjde. Když se přistihnete při hodnocení, třeba přitom, že si říkáte: „Jé, to bych neměl dělat. Tohle není zdravé. Už to zase dělám.“, tak nevadí. Klidně se tomu zasmějte, nevyčítejte si to a jednoduše se zase jenom vraťte zpět k vědomému pozorování bez hodnocení.

Nehodnocení je velmi důležitá podmínka techniky pozorování. Hodnocením se totiž dostáváte do stavu výčitek, pocitů selhání a potlačování silou. Místo lehkosti, kdy potřeba nutkavého chování vymizí sama od sebe, pak opět zbytečně se svým zlozvykem vedeme urputný, neustálý a náročný boj, ve kterém dříve či později selžeme. Proto je tak důležité nehodnotit, ale jen vědomě pozorovat.

Chcete si vyzkoušet okamžitý účinek pozorování přímo v akci?

Až se budete s někým hádat, tak se při tom vědomě pozorujte.

Co říkáte, jak to říkáte, proč to říkáte, jak reagujete na dotyčného, jaké pocity to ve vás vyvolává. Zjistíte, že hádat se s někým a být si přitom plně vědomý svého jednání je téměř nemožné. Potřeba se hádat vymizí a celá situace vám přijde nanejvýš úsměvná. Najednou nechápete, proč jste se vlastně chtěli dohadovat. Jednat v afektu, rozčilovat se a vědomě se přitom ještě pozorovat nejde moc dohromady.

Vědomé pozorování, samo o sobě, má totiž samoregulační charakter a samo vás přivede zpět k rovnováze těla i duše.

Vysoká škola pozorování – Pozorovatel pozorovatele pozorovatele…

Při provádění, nebo představě, dané činnosti, si představte, že jste v kině a sledujete film, ve kterém na plátně pozorujete sami sebe. Vytvoříte si tak odstup od dané činnosti, případně i od určité myšlenky nebo emoce a zjistíte, že s nimi nejste totožní, že nejsou vaší podstatou. Dalším krokem je představa, že ze zadních řad pak pozorujete pozorovatele – sami sebe, jak se pozorujete. Potom se na tohoto pozorovatele pozorovatele, to jest opět sami na sebe, podívejte z promítací komory…

Místo pozorování se na plátně kina se na sebe můžete dívat také ze své hlavy. Představte si, že máte v hlavě malého, skoro neviditelného pidimužíka – vás, který pozoruje vaše myšlenkové pochody a vás samotného, toho pozorujícího pidimužíka pozoruje další mikročlovíček a tak dále.

Možná se vám přihodí, že se pozorovatel najednou ztratí v nekonečnu. Podobně jako když pozorujete sami sebe ve dvou zrcadlech naproti sobě a v nichž se váš obraz donekonečna opakuje. Vy jste tím pozorovatelem, který se opakuje do ztracena v nekonečnu, tak daleko až zmizí a pak zbyde už jen pouhé bytí a podstata všeho, jíž jste součástí. Získáte vhled i jiný pohled na vaše emoce, myšlenky, nutkavé jednání, návyky… Zjistíte, že existují odděleně od vás, že nejsou vámi, ani vaší podstatou, že na nich nejste závislí a můžete si s nimi libovolně hrát a přetvářet je k obrazu svému.

Kouzlo nicnedělání

Technika pozorování je přímo symbolem lehkosti bytí a konání nekonáním a vlastně i (skoro) nezáměrného úsilí. Ideální technika pro všechny lenochy a hledače lehkosti bytí. Vlastně nic moc neděláte, a přesto jste docela akční. Jakékoliv urputné snažení se o změnu je u této techniky dokonce nežádoucí a kontraproduktivní.

Tak nezapomeňte: nehodnotit, neposuzovat, nebojovat, nepřepírat, nepotlačovat, nevytěsňovat a ani se nesnažit.

Pouze se vědomě, při plném soustředění, pozorovat.

Pak se trvalá změna vašeho návyku přihodí jaksi sama od sebe.

Vědomé pozorování je jeden z mála fungujících (ne)zaručených způsobů, jak se skutečně vnitřně změnit.

Tak si hezky s lehkostí užívejte změnu svých návyků pouhým pozorováním a pozorujte se, jak se pozorujete při pozorování sebe sama.

Přidat komentář