O autorovi

Zde se můžete dozvědět něco málo o mojí kvalifikaci, dá-li se to tak vůbec nazvat, v oblasti lehkosti žití – tomto nelehkém a obtížném tématu.

Celý život jsem na sobě prováděl, zpočátku spíše nevědomě, později čím dál tím častěji záměrně, různé pokusy, které mě přiváděly k oběma protipólům – k obtížnému, těžkému životu se značnou fyzickou i psychickou zátěží a zároveň ke stavům a obdobím lehkosti a beztíže.

Pracoval jsem jako vrcholový manažer zahraniční poradenské společnosti, ale také jako obsluha kolotoče a sběrač vajglů v zábavním parku.

Byl jsem také pekařem, zahradníkem, včelařem, kurýrem (jeden den, než jsem naboural auto), prodejcem vysavačů (než jsem prodal luxusní vysavač i paní, která doma neměla ani jeden koberec a pak jí to nemohl vymluvit), učitelem, obchodníkem, školitelem … Vyzkoušel jsem si 20 hodinové směny těžké manuální dřiny i párhodinové pracovní týdny lehké duševní práce nebo období nicnedělání. Umím se válet se na gauči, přejídat se a rychle přibrat 10 kilo, nebo také dva týdny držet půst o vodě, zaběhnout si maraton, vstávat denně kolem čtvrté ráno a pak se pro změnu trochu (občas i trochu více) prospat přes den, případně si nechat provádět zubařské zákroky bez anestezie (jako malého mě u zubaře drželi 3 lidé a chudák zubař si musel nasadit železný prst).

Jednou jsem také, ještě jako manažer poradenské firmy, podstoupil velmi komplexní, sofistikovaný osobnostní test.

Po jeho absolvování mi, před zasláním výsledků, raději nejdříve osobně zavolali, aby mě psychicky připravili (což tak trochu postrádalo logiku a nebylo třeba, jak následně vyplyne) na to, co mi vyšlo:

„Víte, hmmm, nevíme, jak bychom vám to řekli.“

„Výsledky vašeho testu jsou velmi ojedinělé. Z těch tisíců účastníků testu jsme zaznamenali pouze asi dva trochu podobné případy tomu vašemu. Všechny zkoumané osobnostní charakteristiky jsou u vás poměrně vyvážené, ale jedna oblast se značně vymyká normálu.

Vyšla vám extrémně vysoká (což je takový eufemismus pro slovo patologická) emoční stabilita.“

Zjednodušeně řečeno, ve chvílích, kdy se většina lidí, pod tlakem situace, začíná psychicky hroutit, si já začínám daný stav tak trochu zvráceně užívat a máloco, kromě mě samotného (to je celkem důležitá poznámka), mě dokáže psychicky rozhodit.

Velkou nevýhodou výhody toho, že vás málokterá věc rozhodí je to, že vaše (ne)reakce a váš klid mohou pěkně rozhodit vaše okolí, které tím tak trochu děsíte, protože nechápe, jak vás to, či ono, může nechávat tak klidným.

Možná i proto se mi podařilo „objevit“ pozitivní přínos emočně-negativního vymezení.

Vyzkoušel jsem si, že těžkou, až neskutečnou dřinu, lze vnímat jako lehkou, povznášející a těšit se na ní, pokud jsme na ni odpovídajícím způsobem vibračně naladěni.

A nebo, pokud naše nadšení opadne, a z té samé činnosti se stane úmorná rutina, se díky ní můžeme téměř (nebo i úplně) udřít k smrti. Přes tyto protipóly jsem s radostí objevoval, ztrácel a opět nalézal svůj zlatý, vyvážený střed.

Také vás možná bude zajímat, že s mojí milovanou ženou máme společně šest dětí.

Ano šest, skutečně! Vím, dříve, ještě do poloviny minulého století, to bylo celkem běžné, ale dnes na mnoho lidí působíme až exoticky. V dnešní době mnohé páry vážně zvažují, zda si dítě vůbec „pořídí“, nebo zda je vůbec vhodná doba na to, mít ještě druhé dítě. Jak to děláte? Jak to zvládáte s tolika dětmi? To jsou často vyřčené i nevyřčené otázky, které se honí hlavou lidem, kteří nás poznají. Zvláště pak, když na ně působí naše rodina celkem v pohodě a i my, jako rodiče, většinou působíme docela příčetně a zdá se, že, ve srovnání s ostatními, vše zvládáme s lehkostí (to je další nenápadná poznámka k mé kvalifikaci). Těch otázek, co se lidem honí hlavou je samozřejmě více. Abyste neřekli, tak vám prozradím odpovědi alespoň na nejčastější z nich.

V první chvíli asi většinu lidí napadne, že už za sebou musím mít, a stejně tak moje žena, minimálně dvě nebo tři manželství a postupně jsme si tak nastřádali a přivedli děti od různých partnerů. Takže první otázka, kterou tazatelé nevěřícně pokládají, je:

„A to jsou všechny děti vaše?“

Samozřejmě, čí by byly.

„A to je máte s jednou ženou?“

Ano, s jednou. I když, jak se to vezme. Moje žena se totiž postupem času proměňuje v tak ojedinělou a výjimečnou bytost, s mnoha neuvěřitelnými schopnostmi, že už si tím nejsem tak úplně jistý.

Další důležitá, pragmatická otázka. „Čím jezdíte, jak se dopravujete? Co máte za auto?“ No prostě máme autobus. Ne, dělám si legraci. Skoro, máme devítimístnou dodávku, kam se v pohodě vejdeme a ještě můžeme i někoho přibrat.

„No a jak to zvládáte? Právě v dnešní obtížné době?“

No musím říct, jak i běžně otevřeně přiznávám, že moje žena mi s dětmi občas pomáhá.

A ta dnešní obtížná doba? Myslím, že je ta nejlepší z možných.

Další body k mé kvalifikaci lze připočíst také díky mé dlouholeté profesi a praxi v oblasti poradenství. Měl jsem možnost nahlédnout do životních příběhů spousty lidí a důkladně se tak seznámit s tím, jak si život co nejlépe zkomplikovat nebo také zjednodušit.

Teorie i praxe toho, jak si věci ztížit a zkomplikovat, ale také toho, jak si je pak až zázračně odlehčit, je mi prostě blízká a je mým celoživotním koníčkem. Jedno patří k druhému a úžasná hra, které říkáme život, je pak zábavnější.

Petr Beztíže