Know-how sběrače odpadků III. – Tipy a triky

Know-how sběrače. Já žongluji v kravatě s prázdnými obaly od potravin. Ilustrace.
Know-how sběrače.

Vybavení a technika sběru

Pokud vyloženě nechcete zakusit pocit každého smetí na vlastní kůži, tak je dobré mít rukavice. Zpočátku snad může být zajímavé zažívat ten pocit odpadků, jejich strukturu, povrch, konzistenci – asi jako když poprvé zažíváte pocit sněhu, ale dlouhodobě to praktikovat, především z hygienických důvodů, však nedoporučuji. Jsou věci, které jsou i přímo zdraví nebezpečné a navíc byste je z pokožky už také nemuseli dostat. Určitě byste nechtěli, aby se vám některé látky vstřebaly přímo do krevního oběhu. Nemáte-li rukavice zrovna po ruce, je možno využít jednoho odpadku pro sebrání jiného, což běžně praktikuji při nahodilém sběru. Odpadky nevábného původu lze nabrat do igelitu či jiného plastu. Nalezený sáček (nějaký čistější), si můžete natáhnout na ruku a použít jako rukavici. Do nalezených větších předmětů se dají naházet ty menší. Třeba do plastového kelímku můžete dávat vajgly, zátky, víčka a jiné. Improvizaci se meze nekladou. Často najdete přímo i igelitku, která vám poslouží jako koš. Z přírodních materiálů se hodí listy jitrocele velkého, lopuchu, pampelišky nebo listy ze stromů nebo třeba klacíky, kterými jako čínskými hůlkami odpadek uchopíte.

Vyrazíte-li na lov odpadků cíleně, tak je dobré se vybavit několika pytli, abyste odpadky mohli rovnou třídit a nemuseli se v nich pak znovu přehrabovat. Při sběru lze využít i sofistikovanějších a specializovaných pomůcek. Třeba hledači pokladů mohou použít své detektory kovů i ke sběru železného šrotu. Hřebíky, nebo jiné menší části kovů, můžete sbírat pomocí většího magnetu připevněného na násadě. Kdo se nechce přímo dotýkat odpadků ani v rukavicích nebo se nemůže či nechce ohýbat, může využít technické pomůcky v podobě jakéhokoliv bodce nebo speciální „prodloužené ruky“ s kleštěmi.

Sběračská kalistenika

Místo ohýbání se doporučuji sbírat odpadky formou dřepování. Ke každému smetí, které chcete sebrat, si prostě a jednoduše přidřepnete do hlubokého dřepu, samozřejmě technicky správně provedeného – s nohama na patách, chodidla přibližně na šíři boků paralelně vedle sebe, kolena nepředbíhají špičky chodidel a samozřejmě rovná záda. Je to mnohem zdravější pro vaši páteř, posílíte si zadek a stehna, nebudou vás bolet záda (jenom ten zadek a ty stehna) a večer už nebudete muset do posilovny. Pokročilí cvičenci mohou provádět výpady, či dokonce dřepy, střídavě na jedné a na druhé noze.

Kam s odpadky?

Relativně čisté plasty a papír, kovy, sklo, lahve a elektroodpad patří do kontejnerů k tomu určených. Nalezené vratné lahve, hliníkové obaly od nápojů a kovový šrot můžete dokonce finančně zhodnotit a získat drobný, symbolický příjem. Veškerý nebezpečný odpad byste měli odevzdat do sběrného dvora. U všech ostatních, silně znečištěných věcí, vám nezbyde nic jiného, než je naházet do směsného odpadu.

Správné načasování

Myslíte si, že nezáleží na tom, kdy jdete sbírat odpadky? Ano i ne. Samozřejmě, že na sběr odpadků můžete vyrazit i o půlnoci s baterkou, stejně tak jako na houby. Pokud se však sběru  chcete věnovat skutečně seriózně , tak je dobré vědět, že jsou chvíle a období, které vám vaši činnost v mnohém usnadní.

Odpad podél silnic je například nejlepší sbírat o víkendu brzy ráno, kdy je nejmenší provoz. Vždy postupujte proti směru projíždějících vozidel, abyste je dobře viděli a mohli rychleji reagovat v případě potřeby.

V době vegetačního klidu uvidíte i odpadky, které byste jindy přehlédli. To bývá na podzim, v zimě (pokud zrovna, čistě náhodou, není sníh) či v brzkém jaru. U okrajů zemědělských ploch je vhodná doba po sklizni obilí, po senoseči, krátce po zorání a zvláčení ornice a také poté, co technické služby posekají trávu podél silnic. Silniční služba, která pomocí traktorů se speciálními sekacími rameny, udržuje okraje vozovek, vám na jednu stranu práci usnadní snížením vegetačního pokryvu a na druhou stranu neskutečně zkomplikuje. Odpadky jsou lépe vidět (v některých případech i hůře, leží-li pod posekanou trávou v odvodňovacím příkopě), ale mnohdy jsou tak rozsekané, obzvláště staré plasty, že máte spoustu práce navíc se sbíráním roztřepených kousků a skládáním mozaiky z daného odpadku. Nejčastěji jsou to rozsekané a roztřepené plastové lahve a igelity, zpřetrhané a zmačkané hliníkové plechovky. Nedávno jsem asi 20 minut sbíral stovky kousků starého rozsekaného notebooku, který někdo pohodil u cesty. Kdybych si ho ve vegetaci všimnul ještě před sekáním, tak by jeho sebrání byla otázka vteřiny. Pokud je pak posekaná tráva využita jako krmivo pro dobytek, což většinou je, tak jsou pro něj tyto kousky plastů a jiných odpadků, životně nebezpečné.

Jak spatřit i odpadky, které mají mimikry

Nyní vám prozradím tajný tip, který znají jen velmi zkušení sběrači. Při ranní námraze se odpadky pokryté jinovatkou oproti vegetaci zvláštně opticky jakoby „rozsvítí“, takže je snáz vidíte. Na místech, která jste předtím klidně již několikrát prošli, objevíte nové „poklady“. Zvláště dobře jsou vidět i staré, zašlé a špinavé plasty, kterých byste si normálně nevšimli. Lépe jsou vidět i různé druhy pevných exkrementů, které mají díky probíhajícímu biologickému rozkladu vyšší teplotu než jejich okolí a proto nejsou tolik namrzlé. Jejich částečné ztuhnutí námrazou se také hodí. Lépe se pak totiž sbírají. To se Vám bude hodit, pokud máte na zahradě třeba pejsky nebo pokud se místo vašich sběračských procházek jeví kolemjedoucím či kolemjdoucím jako vhodné k tomu, aby si na něm ulevili.

Dalším užitečným tipem pro ty z vás, kteří to myslíte opravdu vážně, je projití stejné trasy víckrát i v protisměru a při různých světelných a klimatických podmínkách. Při ranním nebo odpoledním slunci na vás zapomenutý kousek plastu může hodit prasátko, po dešti se mnohé odpadky více lesknou. Jinou perspektivu vnímání získáte i je-li slunce pod mrakem. Objevíte tak mnohé další, předtím nepovšimnuté, odpadky.

Zónování sběru

Občas můžete propadat zoufalství, že spádovou oblast, kterou jste si vzali za svou, nemůžete snad nikdy pořádně uklidit. V tom případě doporučuji začít postupně. Začněte u sebe doma, pak na svém pozemku a poté postupujte podél cest v okolí svého bydliště. Postupně rozšiřujte svůj akční rádius podle nálady, chuti, času nebo osobní zainteresovanosti na dané lokalitě. Vyberte si například místa, kam se často chodíte procházet nebo stezky, po kterých běháte.

Princip nulové tolerance

Vezměte si „patronát“ nad určitou oblastí, kterou se rozhodnete udržovat čistou. Dodržujte princip „nulové tolerance“ a nestrpte ani smítko, ani jediný vajgl, ve svém rajónu. Alespoň jednou za 14 dní si svoji oblast projděte a proveďte kontrolní údržbu očisty. Část odhazovačů pak bude mít větší zábrany něco odhodit do panensky čisté krajiny. Naopak do krajiny poseté odpadky něco vyhodí i lidé, kteří by tak normálně neučinili. Neudržované oblasti si rovněž přímo říkají o založení divoké skládky.

Sběrač odpadků jako stopař

Někdy si nelze nepovšimnout, že se podél cesty v pravidelných intervalech objevuje stejný druh obalu nebo nedopalku určité značky. Lze tak doslova sledovat stopu i trasu dotyčného odhazovače. Musí to však být typ jedince, který nemá sebemenší zábranu cokoliv odhodit a je to jeho jakási druhá přirozenost. Stopovat takto někoho, komu náhodou, jenom nedopatřením, z kapsy vypadne obal od sušenky, nelze. Takový výletník může na své trase postupně odhodit jízdenku, kapesník, láhev od nápoje, obaly od cukrovinek, zbytky svačiny, nedopalky a prázdné krabičky od cigaret. Máte-li „štěstí“, může po sobě pachatel zanechat i čerstvou stopu v podobě vykonání potřeby.

Často je možné sledovat třeba odhozené papírky od bonbónů až do spotřebování celého balení. Vzdálenostní intervaly nálezů záleží na fyzické zdatnosti a vytrvalosti jedince a tím i rychlosti jeho přesunu. A samozřejmě také na rychlosti cucání bonbónů. Stopování takovýchto jedinců je celkem zábavné (tak kampak jsi asi odhodil další obal, už by tu měl někde být) a vhodné zpestření i pro sběrače odpadků začátečníky. Vzrušení z hledání stop po pachatelích vás navíc může vrátit do dětství, když jste si po lesích hráli na indiány. Zkušený stopař, znalý dané lokality, může jednotlivé pachatele identifikovat podle jejich specifik a zvyklostí i bez rozboru DNA. Již zná oblíbené značky cigaret, nápojů nebo bonbónů svých věrných dárců a stálé trasy, na kterých se pohybují. Stejně tak, podle nutkavého opakování daného zlozvyku, určí i míru závislosti daného jedince.

Stopování tříbí i pozorovací a dedukční schopnosti. Jako když se třeba na obvyklé trase náhle zvýší frekvence odhozených obalů známé „firmy“. Bylo snad tentokrát na celý pytlík bonbónů více strávníků nebo dotyčný změnil své zvyky a začal si do pusy dávat více bonbónů najednou a místo cucání je rovnou kouše?

Tyto jemné nuance mají však již blíže k demografické a sociologické analýze odhazovačů, kterou se budeme zabývat zase příště.

Diskuze

Přejít nahoru