Know-how sběrače odpadků I. – Jste rozený sběrač?

V tomto odborně zaměřeném mikroseriálu se budete moci seznámit s různými informacemi, tipy i triky, určenými pro nadšené začátečníky i zkušené amatéry – sběrače odpadků. Budeme se věnovat různým odborným oblastem, jako jsou například: předpoklady úspěšného sběrače, techniky sběru, struktura portfolia a typologie odpadků, demografická a psychologická analýza odhazovačů, místa gravitačního spá(a)du odpadků, princip nulové tolerance, zónování, akční rádius a patronát sběrače, typologie a motivace sběračů, psychologické aspekty sběračství, očistná síla odpadků aj.

Cit pro sběr odpadků aneb jak poznáte, že jste rozený sběrač?

Jsou dovednosti a schopnosti, se kterými se člověk prostě rodí a které se jen velice obtížně osvojují. Pokud pro ně nemáte předpoklady, nebo, ještě hůře, jste navíc ani nevyrůstali v prostředí, které by danou dovednost podporovalo, tak prostě máte smůlu.

Podobné je to i s vytříbeným smyslem a citem pro sběr odpadků.

Pokud jste jím nebyli obdařeni, tak nikdy nepoznáte pocit uspokojení a hřejivého štěstí ze sebraného papírku, který odhodil někdo jiný – váš dárce. Ti nejlepší sběrači mají cit pro sběr odpadků vyvinutý tak výjimečně, že intuitivně odhadnou, kde ten který typ odpadků naleznou. Mnohdy jejich koníček přeroste ve vášeň nebo dokonce v odborný zájem – de facto se jedná o recentní archeologii a typologii odpadků.

Je pravda, že Vašemu neznalému a necitlivému okolí se tato vášeň může jevit jako určitý druh jakési nepochopitelné obsese.

Možná to mají mnozí spojené s těžkou patologií tohoto nevinného koníčka, kterým je chorobné křečkování a hromadění tun odpadků ve svém obydlí, protože co kdyby se to, či ono, někdy mohlo hodit, že?

Také si nemůžete pomoci a vidíte-li pohozený obal, plechovku, láhev, či dokonce vajgl, tak je musíte sebrat? Jdete si zaběhat nebo na procházku a berete si s sebou pytlík na odpadky, které cestou objevíte?

Myslíte na letmo zahlédnutý, pohozený obal od sušenky tak dlouho, že se pro něj musíte vrátit?

Ano, my zasvěcení to známe. Nebojte se, je nás více (no, tak tolik zase asi ne). Našemu okolí i nejbližším se to občas může zdát trapné, stydí se za nás nebo jim to připadá nechutné (záleží na tom, co všechno jste schopni sebrat): „Fuj, co to zase bereš do ruky!“ Taková už je daň za naši výjimečnou schopnost a krásné poslání, které nám bylo předurčeno.

Z výše uvedeného vyplývá, že pokud ve vás zahlédnutý odpadek nezanechá žádnou emoční stopu, tak přes veškerou snahu a nabyté odborné znalosti, nemůžete činnost sběrače dlouhodobě a úspěšně vykonávat, protože, dříve či později, vás čeká syndrom vyhoření.

Takovými extrémními, nešťastnými případy, jsou nevyléčitelní odpadkoví sociopati, ve kterých žádný odpadek nezanechá ani tu nejmenší emoční odezvu. Tito nešťastníci jako protipól vyvažují nás – sběrače a okupují druhý konec Gaussovy křivky. Přispívají tak k rovnováze ve světě a nezištně se pro nás obětují. Jsou našimi největšími dárci odpadků, které za sebou zanechávají téměř všude, kam jejich noha vkročí nebo kudy projedou.

Příště si povíme o tom, jak důležitou roli hraje prostředí, ve kterém budoucí sběrač vyrůstá.

 

Přidat komentář