Klokan přiletí v březnu

Když se k nám někdo přijede podívat na návštěvu, tak bychom mnohým návštěvníkům klidně mohli říct:

„Klokan přiletí v březnu.“

Pokud slavnou hlášku malého Vaška z ještě slavnější komedie „Jak dostat tatínka do polepšovny“ náhodou neznáte a nevíte, co tím chtěl básník říci, tak se na film rozhodně podívejte.

A jak víme, že ten klokan přiletí? Když se navíc nejedná o našeho klokana, ale o klokana našich návštěvníků? Tak jo, já vám tu záhadu prozradím.

Žijeme totiž na zvláštním, kouzelném místě, na samotě ve starém domě v divočině českého venkova. Okolní nádherná krajina je přímo prodchnuta bohatou historií a vyzařuje ze sebe tak silnou energii, že ji pocitově vnímají i lidé, kteří na podobné věci, jako je energie místa, příliš nevěří.

Zdejší genius loci uhranul již mnohé výletníky natolik, že jim místo utkvělo v paměti na celý život a stále se sem vracejí.

I naše zahrada a náš starý dům, vyzařují takovou zvláštní, silnou a tak trochu tajuplnou energii.

Dům je tak zarostlý, že v létě není z příjezdové cesty ani vidět. Obklopuje ho divoký a bujný živý plot, který si žije svým vlastním životem, a zahrada plná ovocných stromů a keřů – taková naše malá jedlá džungle.

Jsou sezóny, kdy je plodnost zahrady přímo fascinující. Když se některý rok něco neurodí, tak si to v dalších letech daná plodina zase násobně vynahradí nebo se o to víc urodí něčeho jiného. Často ani naše početná rodina není schopna celou úrodu spotřebovat. A zdá se, že ona plodnost se přenáší i do dalších oblastí našeho života. Náš domov svojí energií podporuje tvořivost, hojnost i množení ve všech směrech i oblastech. Stejně jako máme hodně ovoce, tak se tu výborně daří i našemu kvásku, ze kterého moje žena peče chléb, „který údajně nejde upéct“, ale také tu máme třeba i hodně myší, mravenců, vos a sršní. Plodnost si uchovávají dokonce i naše hempšírky, statné, téměř osmileté slepice, které pořád ještě snáší vajíčka. Nedávno se narodily malé želvičky i našim želvám, které chováme ve venkovním výběhu. Aby ne, když želví kluci celé léto od rána do večera „pískají“. Když jsme ten zvuk slyšeli poprvé, tak jsme nemohli najít jeho zdroj a mysleli si, že někdo poblíž mačká nějakou gumovou pískací hračku. Schválně, hádejte, při jaké aktivitě želví samečci tenhle zvuk vydávají? Ještě vám prozradím, že i ve velmi pokročilém věku, klidně třeba ve 100 a více letech, mohou želváci „pískat“ několikrát denně.

Místo, kde žijeme, prostě překypuje životem.

A ta energie hojnosti a plodnosti se přenáší i na lidi. Dokonce i řemeslníci, kteří nám pomáhali s opravou našeho starého domu, si z ní něco odvezli domů. Poté, co u nás pracovali, se totiž v jejich rodinách začalo dít něco zvláštního.

Každému, opravdu každému, z nich, kdo k nám přijel a kdo vědomě nebo podvědomě toužil po založení nebo rozšíření své rodiny, se asi do roka narodilo miminko.

Všichni řemeslníci, kteří nám pomáhali s rekonstrukcí, přivedli své ženy poté, co od nás odjeli, do požehnaného stavu. Dokonce i páry, které třeba 10 nebo 15 let nemohly mít děti, najednou byly v toužebném očekávání.

Za chvíli se to rozkřiklo a začali k nám jezdit vypomáhat na stavbu i známí našich řemeslníků, kteří společně se svými manželkami dlouhá léta marně toužili po dítěti. Stačilo přijet k nám, nějaký čas pracovat na opravě domu, a do roka bylo miminko na světě, i když předtím se o něj daný pár celé roky marně pokoušel. Tak jednoduché to bylo. Po práci na rekonstrukci našeho domu takhle přišlo k dalšímu potomkovi snad deset řemeslníků.

To samé se přihodilo několika našim známým, kteří u nás byli „jenom“ na návštěvě.

Možná tu už ta energie byla i dříve a možná ji také ještě posílila naše početná rodina. Možná, že sem tu energii vnesla moje úžasná žena, která má kromě svých mnoha výjimečných schopností i dar léčit lidi a vnášet jim naději do života.

A ano, moje milovaná žena umí také přitahovat miminka.

Již mnoho žen díky její pomoci otěhotnělo. Často také ženy provádí těhotenstvím, pomáhá jim „udržet“ miminko v bříšku tak dlouho, jak je potřeba, před porodem maminkám pomáhá, aby se zklidnily nebo jim pomůže s otočením miminka v bříšku do správné polohy. K miminku dokonce pomohla i páru, kde muž v sobě původně neměl, jak opakovaně potvrdilo vyšetření spermiogramu, jedinou živou spermii. Po léčbě u mojí ženy mu spermie, jak prokázalo i laboratorní vyšetření, jako zázrakem ožily, a nakonec se páru narodilo i vytoužené miminko. Lékaři tomu zázraku nemohli uvěřit.

Nejlépe asi funguje kombinace léčby poskytované mojí ženou a energie místa, kde žijeme.

Když má moje žena klientku, která touží po dítěti, tak s ní má nejdříve konzultaci, poskytne jí terapii a poradí jí, jaké mají s partnerem učinit kroky, aby se jim miminko povedlo počít. A pak ji vezme k nám domů. Někdy k nám pozve na návštěvu rovnou i celý pár toužící po miminku. Chvíli si u nás pobudou, projdou se po zahradě, pozorují hemžení našich dětí, budoucí maminka si často pohladí ty nejmenší z nich, a je to. Zakrátko je miminko většinou na cestě. Zvláště pak, když s mojí ženou „vnímáme“, že miminko kolem svých budoucích rodičů již „krouží“ a už už jenom čeká na příležitost a vhodnou konstelaci ke svému zhmotnění v podobě toužebně očekáváného těhotenství svých budoucích rodičů.

Jsou věci mezi nebem a zemí, které se prostě dějí.

Můžeme nad tím koumat, popírat jejich existenci, prokazovat jejich neprokazatelnost nebo to svádět na jakousi nepravděpodobnou náhodu, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat. Úroveň našich vědomostí nám zatím neumožňuje vtěsnat tyto zvláštní věci do škatulek známých fyzikálních zákonů a dokázat tak oprávněnost jejich existence. A přesto, navzdory všemu, tyto „nadpřirozené“, tedy zatím námi nepochopené, fenomény existují. Místo vědeckých důkazů si však můžeme vzít na pomoc naši osobní zkušenost a intuici.

Pokud něco cítíme celou svou bytostí, byť se to zdá na první pohled nelogické, nepravděpodobné nebo nerozumné, tak je většinou dobré tento pocit následovat.

Pokud víme, že něco nějak funguje, i když nevíme proč a jak, tak proč toho nevyužít? Proč s touto informací vědomě nepracovat místo toho, abychom ji popírali?

Takových věcí a informací k nám v životě přichází spoustu, ale mnohdy je zpochybníme, vytěsníme nebo ignorujeme. Mnohem lepší je fenomény mezi nebem a zemí přijmout, a když už se v našem životě objeví nějaký ten nevysvětlitelný pozitivní úkaz, tak se klidně vyvézt na vlně lehkosti, kterou nám vesmír tak velkoryse nabízí.

A protože jednoho takového zázraku jsme svědky už mnoho let, tak známým, kteří se nás chystají poprvé navštívit, raději předem říkáme:

„Jo, a ještě taková maličkost. Než k nám pojedete, tak byste měli něco vědět.“

„Když k nám lidé zavítají na návštěvu, tak se jim potom často podaří počít miminko. Místo, kde žijeme, je totiž velmi plodné místo. Je natolik plodné, že svoji energii plodnosti přenáší i na své návštěvníky.“

Jo, a žádný klokan nepřiletí. Vždyť přece víte, že klokani nelétají.

Samozřejmě, že přiletí čáp.