Kdo se nachytá na reklamu?

 

Když byly naše nejstarší děti ještě malé a my ještě měli televizi, tak jsme s dětmi hráli takovou hru. Jmenovala se:

„Kdo se nachytá na reklamu?“

Přiznávám, že to z mojí strany bylo lehce manipulativní propašování zábavného prvku ve formě hry do výchovy dětí, ale tehdy mi připadaly reklamní bloky v dětských pořadech obzvlášť záludné, a tak jsem musel vymyslet minimálně stejně mocnou protizbraň. Dneska bych to vyřešil jinak – nejpravděpodobněji zrušením televize, což se nakonec stejně stalo, i když ne kvůli reklamám. Po nastěhování do nového domu se nám tam stará televize nehodila, tak jsem tak dlouho vybíral novou, až jsme zjistili, že žádnou nepotřebujeme a už ani nechceme.

Tehdy se reklamy v televizi, cílené na dětské diváky, nejspíš stejně jako dnes, opravdu nemám přehled, týkaly především samých nezdravých nápojů, „jedovatých“ cukrovinek a různých hraček. Reklama na pochutiny se často snažila jevit v pozitivním světle a výrobek propagovala téměř jako základ zdraví pro děti.

Kukuřičné lupínky nebo cereálie, údajně zdravá a lehká snídaně pro celou rodinu a pro děti obzvlášť. Samozřejmě obohacené vitamíny, hezky barevné, ochucené pár desítkami kostek cukru, sirupem a většinou i pár éčky, díky kterým vám budou křupky chutnat ještě víc. Zdravě se tvářící ovocné džusy nebo slazené značkové nápoje, které vám zvýší sebevědomí, pocit nezávislosti a energii. „Čokoládová“ pomazánka ze ztužených tuků, cukru, mléka a pár oříšků, která čokoládu neviděla ani z rychlíku. Mléčně produkty, to je kapitola sama pro sebe. Ty vašim dětem nemůžete v žádném případě odepřít. Přece nechcete, aby trpěly nedostatkem vápníku.  Je moc důležité, aby se dařilo jejich kostičkám, obzvlášť v tomto období, tak důležitém pro růst a vývoj mladého organismu. Masáž mlékárenské lobby je tak silná, že ještě dodnes mnozí lidé neví, že v zemích s největší spotřebou mléka je, při přepočtu na počet obyvatel, také zdaleka nejvíce lidí postižených osteoporózou a s tím související i nejvyšší počet případů zlomenin krčku stehenní kosti i jiných druhů zlomenin. No, možná to bude jenom nějaká náhoda.

Prostě samé průmyslově vyrobené, s prominutím, „srágory“,

po kterých se vašim dětem „zlepší“ přinejlepším jejich hyperaktivita, podrážděnost a kazivost zubů, o silné návykovosti na sladkou drogu a vytvořením základu pro budoucí obezitu ani nemluvě.

Každý zástupce marketingového oddělení výrobců cukrovinek vám potvrdí, že reklama v televizi a médiích má obrovský dopad na zvýšení prodejů propagované cukrovinky. Již před zahájením kampaně musí výrobce plánovat navýšení výroby v řádech desítek i stovek procent, aby stačil pokrýt zájem zákazníků, kteří se nachytají na reklamu.

Reklama, jak již její název vypovídá, ani příliš nezastírá, že jejím cílem je lidi opakovaně klamat a jak známo dostatečně dlouho opakovaná lež je časem považována za pravdu.

Naše děti zároveň procházely naší aktivní osvětou a věděly, že všechny dobroty, které vidí v televizi, jsou nezdravé a díky obsaženém cukru, soli, ztuženým tukům i jiným látkám vyvolávají závislost.

Při zahájení reklamního bloku musely chudinky ztlumit zvuk, aby tolik nepodléhaly reklamní masáži.

Je to tak trochu trápení dětí, protože reklama je bohužel často baví a těší se na ní.

Pak, jednoho dne, mě napadlo, že bychom mohli zkusit s reklamou „bojovat“ trochu jinak a využít její síly. Člověk totiž stejně, ať chce nebo ne, reklamě podléhá. Mnohdy si myslíme, že nás se to netýká, ale i když vám reklama běží jako zvuková clona v pozadí, tak se ve vás chtě nechtě uhnízdí. Zmanipulované podvědomí vám při pohledu na výrobek řekne: „Tohle znám, to je dobré.“ A hop – sušenky z reklamy automaticky letí do nákupního košíku.

Řešením je pořady s reklamou nesledovat vůbec nebo naopak reklamu vnímat vědomě a rozebírat její techniky, účinky, provádět s dětmi její výklad a dělat jakousi protiosvětu typu: Kdyby to bylo zdravé, přírodního původu a nemuselo se to tak složitě průmyslově zpracovávat, tak by na to nedělali reklamu. Na takových věcech se však nedá vydělávat, nejdou patentovat a mnohdy jsou pro všechny zcela, nebo téměř, zdarma a volně přístupné. Reklamu na vodu z pramene, ke kterému si můžete sami zajet, místo na slazené nápoje nebo na ovoce ze zahrady místo cukrovinek asi nikdo nezaplatí. I když na tu vodu vlastně ano, ovšem pouze na tu kupovanou, balenou do PET lahví.

A tak jsem vyhlásil časově neomezenou soutěž „Kdo se nachytá reklamu?“,

která spočívala v tom, že jsme záměrně nekupovali věci, na které běžela reklama. Největší radost měly naše děti, když přistihly tatínka nebo maminku, jak se i oni sami na reklamu nachytali. Třeba když jsme do nákupního košíku bezmyšlenkovitě hodili něco, na co právě běžela reklama v televizi. A to jsme si mysleli, jak jsme vůči reklamě poměrně imunní. S našimi dětmi jsme prohrávali na plné čáře.

Občas, abychom to nepřeháněli a taky proto, že někdy běžela reklama na celkem dobré výrobky, jsme v soutěži polevili a porušili naše rodinné embargo. Tak jsem se například slitoval a povolil našim holkám k Vánocům čůrací panenky nebo klukům lego. A ano, přiznávám se bez mučení, i panenky Barbie. Ale to jsem skutečně fyzicky trpěl.

„Barbuchy“ se nám, i přes moji urputnou antireklamní kampaň, uhnízdily v dětských pokojíčcích.

Bylo mi záhadou, jak se dětem může líbit tak neskutečný kýč, který navíc pokřivuje realitu a vytváří nezdravé názorové stereotypy. Není divu, že některé dívky pak trpí poruchami příjmu potravy a jako dospělé si hledají bohaté ženichy – své prince, aby se přiblížily svému ideálu panenky z dětství. Naše holky jsou dnes velké slečny a s „barbuchama“ už si nehrají. Naštěstí toto období přestály bez újmy a netouží se stát umělými panenkami jako některé „modelky“, které jsou ochotny pro dosažení vysněného vzhledu podstoupit i desítky plastických operací. Sen těchto modelek za všechny vyjádřila jedna z živoucích Barbie:

„Chci vypadat tak uměle, jak to jen jde.“

Až se jí její sen splní, tak už jí bude chybět snad jenom nafukovací ventilek.

Samozřejmě, můžete si i zaplatit a do televizního programu pro vaše děti propašovat reklamu na mrkev nebo jablko z vlastní zahrádky. Mám však obavu, že by se z toho váš rodinný rozpočet nemusel již nikdy vzpamatovat. Leda, že máte bokem pár zbytečných miliónů navíc.

Sezónní televizní reklama pro vaše děti na konci června by pak mohla vypadat třeba takto:

A nyní následuje reklamní blok určený pro děti rodiny Novákových z malé vesničky poblíž hlavního města.

Následují lákavé záběry zralých zahradních plodů, leteckého snímku domova se zahrádkou a mávajících, usmívajících se rodičů doprovázené reklamním sdělením:

„Děti, hned po shlédnutí této reklamy, si běžte na vaši krásnou zahrádku nasbírat lahodné plody, které jste pomáhaly vlastnoručně vypěstovat, v souladu s přírodou a bez chemie. Před terasou najdete první zralé jahody, poblíž také dozrávají první třešně srdcovky a nezapomeňte na rybízové keříky v jihozápadním rohu zahrady. Nezralý angrešt ještě netrhejte, bolelo by vás po něm bříško. Ve skleníku si můžete nasbírat sladkou karotku, zelená rajčátka ještě nechte dozrát. Cestou zpět ještě vezměte pikantní rukolu, pažitku a ředkvičky, abychom měli něco na chleba, který jsme si včera společně upekli. A nezapomeňte také přinést vajíčka od slepiček.“

Poté následuje záběr hodující rodiny, která si pochutnává zdravých dobrotách ze zahrádky. Záběr té samé rodiny, která reklamu právě sleduje.

V období podzimních plískanic a chřipek by místo prášků proti bolení v krku a nosních kapek běžela reklama na zdravotní půst a teplý zázvorový nebo bylinkový čaj s citronem a s medem. Záběr na hořící krb v teple domova a nemocného čtenáře, který v klidu odpočívá zachumlaný v peřinách, popíjí léčivý čaj a čte si nějakou hezkou knížku.

Kdo by to ale platil?

Možná stát nebo pojišťovny, které by pak nemusely proplácet tolik zbytečných léků, které často jenom potlačují příznaky a stejně nic neléčí? Podbízivý, hypnotický hlas by nabádal k vypnutí televize – tedy k vypnutí sebe sama, mobilu i internetu a navrhoval by klidný, ničím nerušený odpočinek. Náš moudrý rodinný dětský lékař našim dětem říkával: „Když jste nemocné, tak byste se měly nudit.“ Reklama, která by šla o krok dál by nabízela dokonce meditaci na téma aktivace samouzdravující schopnosti a moudrosti našeho těla nebo třeba na vizualizaci zvýšené činnosti bílých krvinek v podobě malých, statečných rytířů v bílých pláštích bojujících se zlými nepřátelskými jednotkami patogenů.

Televizi sice stále nemáme, ale dnes v době internetu, „chytrých“ telefonů a vysokorychlostního připojení je to celkem jedno. Každý může sledovat několik tisíc televizních programů tak jako tak.

Reklama je všudypřítomná a také mnohem sofistikovanější. Zvlášť pokud používáte e-mail nebo internetové vyhledávače, jakože asi ano, pokud čtete tento příspěvek, tak můžete být překvapeni, že se vám z nějakého „zázračného“ důvodu objevují reklamy, které zohledňují oblasti vašeho zájmu a upozorňují na výrobky nebo služby, které jste předtím hledali na internetu.

Reklama samozřejmě také může být potřebná a užitečná, zvláště pokud plní i svůj původní účel a informuje nás o nějakém kvalitním, užitečném výrobku nebo službě.

Takže ji klidně sledujte, ale pokuste se tak činit vědomě a přemýšlet nad tím co sledujete.

A abych nezapomněl, víte, jaká reklama funguje v případě dětí úplně nejvíc, dokonce přímo zázračně?

Reklama, která bude mít na naše děti vliv i po celý jejich následující život v dospělosti?

Je to reklama v podobě toho, co žijeme my, jejich rodiče.

My sami jsme našim dětem reklamou, vzorem, který věrně následují. Stačí „jenom“ žít to, co chceme, aby žily i naše děti. Být jim živoucím příkladem, zapojit je do toho, co děláme a sdílet s nimi to, co prožíváme. Pak to budou žít také a automaticky se to stane jejich přirozeností. Potom si vaše děti klidně budou třeba i „číst“, i když to ještě vůbec neumí.

Jo, a nebyli jste dneska náhodou nakupovat?

Tak schválně, přiznejte se.

Kdo se nachytal na reklamu?

 

 

Přidat komentář