Příběhy ze života

Tak trochu podivní malí čtenáři

 

Máme rádi knihy, moc rádi. Doma máme takovou malou knihovnu vesnického formátu čítající několik tisíc svazků. Večer, než jdeme spát, si se ženou docela často chvíli čteme i v posteli v naší ložnici, kde společně s námi spí i menší děti.

A naše děti si čtou také. Číst dále

Věk nevinnosti

 

Čím jsem starší a čím více máme dětí, tím menší mám potřebu na ně, v klasickém slova smyslu, výchovně působit. Spíš si v duchu neustále kladu otázku:

„Co ještě mohu neudělat pro to, aby prožily šťastný, naplněný a plnohodnotný život?“ Číst dále

Přepnutí mozku a lví řev na Mount Meru

 

Jsem v Africe, v Tanzánii a čeká nás aklimatizační výstup na sopku Mount Meru.

Jižní kříž nad záchodky

Večer před výstupem poprvé v životě vidím Jižní kříž. Pro mě, asi stejně jako pro většinu ostatních lidí, má tohle souhvězdí velký symbolický význam. Číst dále

Osada vrahů a esesák se skleněným okem

 

Na své dětství, kdy jsme téměř každý víkend a celé prázdniny trávili na chatě, daleko od civilizace, mám nádherné vzpomínky. Místo elektřiny jsme měli jen petrolejky a svíčky, mamka vařila na kamnech nebo na plynu z propanbutanové láhve. Vodu jsme si museli ručně napumpovat ze studny. Číst dále

Matematický vzduch

 

Aula je plná nováčků, studentů prvního ročníku vyhlášené technické univerzity. První úvodní přednáška a uvítací řeč. Studenti jsou zvědaví a napjatí očekáváním. Měli bychom se dozvědět, co nás v nejbližší době čeká. Do auly rázným krokem vstupuje přísně vyhlížející, zachmuřený profesor. Číst dále

Přál bych si mít sílu jako… moje žena

 

Tak, a je to venku. Ani ve snu by mě nenapadlo, že si něco takového budu jednou přát a navíc, že se za to nebudu ani stydět.

To, že zdánlivě slabé ženy tak trochu klamou tělem, ale ve skutečnosti jsou přitom silnější než muži, již víte.

Dlouho jsem si myslel, že můj případ to tedy rozhodně není. To bych si však nesměl vzít za ženu svoji výjimečnou ženu. Číst dále

Jak mi uletěly včely

 

Asi jako téměř každý jsem v dětství dostal pár včelích a vosích žihadel. Dokonce jsem schytal i jedno žihadlo od sršně přímo do ucha, které mi pak několik dní svítilo, jak červené světlo semaforu. Tato zkušenost k mojí náklonnosti k bodavému hmyzu příliš nepřispěla.

To, že si jednou pořídím včelstva, by mě ani ve snu nenapadlo. Číst dále

V divočině venkova II. – Savci, šelmy a dravci

 

Hlavním symbolem toho, že bydlíme v divočině venkova, pro mě bylo nastěhování kun do naší střechy.

Hlavně poté, co si následně založily rodinku. Ve střeše dělaly takový rámus, že to vypadalo, že tam pořádají snad nějaké závody a neustále se u toho ještě hašteří a dohadují. Já však usínal s vděčností, blaženým úsměvem a pocitem, Číst dále

V divočině venkova I. – O myších, hmyzu a lidech

 

 

Když jsme si vysnili a navrhli náš nový domov, mysleli jsme při tom na kde co. Veliká zahrada se starými vzrostlými stromy, klidné místo na polosamotě, které je zároveň dostatečně blízko k lidem i ke službám velkoměsta, starý dům s duší, místo se silnou energií, jedinečným geniem loci a krásnými výhledy. Prostě splněný sen. Číst dále

Helenka, nepadaj!

Na počátku devadesátých let jsme se spolužáky z vysoké školy slavili Silvestra na chatě ve skalním městě. Okolní starousedlíci byli celkem družní a tak se vzájemně navštěvovali, přáli si vše nejlepší do nového roku a zároveň se na každé zastávce u souseda pořádně posilnili alkoholem. Číst dále