Příběhy ze života
Osada vrahů a esesák se skleněným okem
Na své dětství, kdy jsme téměř každý víkend a celé prázdniny trávili na chatě, daleko od civilizace, mám nádherné vzpomínky. Místo elektřiny jsme měli jen petrolejky a svíčky, mamka vařila na kamnech nebo na plynu z propanbutanové láhve. Vodu jsme si museli ručně napumpovat ze studny. Číst dále
Matematický vzduch
Aula je plná nováčků, studentů prvního ročníku vyhlášené technické univerzity. První úvodní přednáška a uvítací řeč. Studenti jsou zvědaví a napjatí očekáváním. Měli bychom se dozvědět, co nás v nejbližší době čeká. Do auly rázným krokem vstupuje přísně vyhlížející, zachmuřený profesor. Číst dále
Přál bych si mít sílu jako… moje žena
Tak, a je to venku. Ani ve snu by mě nenapadlo, že si něco takového budu jednou přát a navíc, že se za to nebudu ani stydět.
Dlouho jsem si myslel, že můj případ to tedy rozhodně není. To bych si však nesměl vzít za ženu svoji výjimečnou ženu. Číst dále
Jak mi uletěly včely
Asi jako téměř každý jsem v dětství dostal pár včelích a vosích žihadel. Dokonce jsem schytal i jedno žihadlo od sršně přímo do ucha, které mi pak několik dní svítilo, jak červené světlo semaforu. Tato zkušenost k mojí náklonnosti k bodavému hmyzu příliš nepřispěla.
To, že si jednou pořídím včelstva, by mě ani ve snu nenapadlo. Číst dále
Péče o děti s lehkostí VI. – Jak děti přicházejí na svět II.
Minule jsem skočil v tom nejnapínavějším. Tak tady je slíbené pokračování.
Trochu jsme zapomněli na to, že i naše předchozí porody také vždycky vypadaly na dlouho.
Možná se divíte, že říkám „naše“ porody. Číst dále
V divočině venkova II. – Savci, šelmy a dravci
Hlavním symbolem toho, že bydlíme v divočině venkova, pro mě bylo nastěhování kun do naší střechy.
Hlavně poté, co si následně založily rodinku. Ve střeše dělaly takový rámus, že to vypadalo, že tam pořádají snad nějaké závody a neustále se u toho ještě hašteří a dohadují. Já však usínal s vděčností, blaženým úsměvem a pocitem, Číst dále
Péče o děti s lehkostí VI. – Jak děti přicházejí na svět I.
Čím více jsme měli dětí, tím více jsem byl v úžasu ze zázraku zrození každého nového človíčka.
Tím méně jsem také chápal, jak je to vůbec možné. Jak mohou jednotlivé buňky vědět, co mají dělat a jak se mají vyvíjet, aby z toho vznikla nová bytost? Čím více jsem do hloubky studoval celý proces početí, těhotenství a zrození, tím více jsem si byl vědom toho, že vznik života, i život sám, nám asi navždy zůstanou zahaleny tajemstvím. Číst dále
V divočině venkova I. – O myších, hmyzu a lidech
Když jsme si vysnili a navrhli náš nový domov, mysleli jsme při tom na kde co. Veliká zahrada se starými vzrostlými stromy, klidné místo na polosamotě, které je zároveň dostatečně blízko k lidem i ke službám velkoměsta, starý dům s duší, místo se silnou energií, jedinečným geniem loci a krásnými výhledy. Prostě splněný sen. Číst dále
Helenka, nepadaj!
Na počátku devadesátých let jsme se spolužáky z vysoké školy slavili Silvestra na chatě ve skalním městě. Okolní starousedlíci byli celkem družní a tak se vzájemně navštěvovali, přáli si vše nejlepší do nového roku a zároveň se na každé zastávce u souseda pořádně posilnili alkoholem. Číst dále
Nechytatelný topspin a strach z vítězství
Když jsem ve třetí třídě přešel na školu se zaměřením na výuku cizích jazyků (tehdy, ještě za socialismu, to byla pouze ruština a němčina), tak se právě dělal nábor do oddílu stolního tenisu. Vypadalo to zajímavě, tak jsem si řekl, proč to nezkusit. Nábor i selekce uchazečů byla prováděna na tehdejší dobu přímo vědecky. Testovalo se kde co. Číst dále