Příběhy ze života

Kdo se nachytá na reklamu?

 

Když byly naše nejstarší děti ještě malé a my ještě měli televizi, tak jsme s dětmi hráli takovou hru. Jmenovala se:

„Kdo se nachytá na reklamu?“

Přiznávám, že to z mojí strany bylo lehce manipulativní propašování zábavného prvku ve formě hry do výchovy dětí, ale tehdy mi připadaly reklamní bloky Číst dále

Podporujte svého obecního blázna

 

Po silnici proti mně kráčí houpavou chůzí vysokánský, doslova přímo obří, štíhlý muž neurčitého věku. Hrubým odhadem je mu něco mezi 40 a 70 lety. Na sobě má staré, obnošené a ušmudlané hadry. Tváře má zbrázděné hlubokými vráskami, Číst dále

Kouzlo uklizeného stolu

 

Čas od času asi každý z nás potřebuje udělat nějaký posun vpřed, dostat nové nápady, získat inspiraci, pracovní či jiné příležitosti. Ten, kdo je na volné noze nebo podniká zase občas potřebuje získat nové projekty, klienty, zakázky nebo aby mu konečně přišly nějaké ty peníze na účet. Číst dále

Princip samořiditelnosti

 

Určitě znáte ve svém okolí někoho, možná jste to i vy sami, kdo se již poněkolikáté pokouší naučit nějaký cizí jazyk a neustále znovu a znovu začíná bez známky jakéhokoliv výraznějšího posunu. Syndrom věčného začátečníka, který neustále dokola zkouší ten samý, již tolikrát neosvědčený, model výuky. Číst dále

Hřbitov a vrtulka z javoru

 

Bylo mi asi pět let, a právě jsme šli s mamkou na návštěvu k babičce naší obvyklou cestou kolem hřbitova. Těsně za hřbitovem jsme, jako vždy, šli do mírného kopečku podél javorového stromořadí. Byl teplý podzimní den a já jsem pozoroval pestrobarevné padající listy v barvách indiánského léta. Nejvíc mě ale fascinovaly roztočené vrtulky z okřídlených javorových dvounažek. Číst dále

Dědo, proč nejíš?

 

Můj praděda byl kovář, kterému se i přes nástup socialistického režimu podařilo, jako jednomu z mála, zůstat živnostníkem.

Kovařina byla nejen žádané řemeslo, ale samozřejmě i náročná, těžká fyzická dřina, která utvářela velmi silné muže. A že byl můj praděda silák k pohledání. Číst dále

Na tuhle dovolenou, lásko, určitě nezapomeneš

 

Když jsem studoval předposlední ročník vysoké školy, tak jsem chtěl udělat radost svojí partnerce, zakrátko budoucí ženě. Moje drahá polovička tehdy, již v 19 letech, tvrdě pracovala jako finanční ředitelka a hlavní účetní velké firmy s denním obratem několik milionů. Číst dále